Samozřejmě, je to nástroj rozměrů ¼ celých houslí z „národního podniku Cremona“ z Lubů u Chebu a stály v roce 1957, kdy jsem je dostal od Ježíška 150 Kč. Myslím, že jsem je asi po roce vyměnil za rozměr ½ .

 

David Oistrach byl naprosto mimořádná bytost. Přestože byl po celém světě už za svého považován za legendu, zachoval si nesmírnou skromnost a pokoru. Myslím si, že jeho vliv kromě odborných rad týkajících se hudby byl právě v jeho lidskosti a „normálnosti“. V životě jsem se setkal se stovkami významných lidí z různých oborů lidské činnosti, ale jemu podobných mezi nimi moc nebylo.

 

Housle jsou jako živý organismus. Přesto, že mají dnes standardní rozměr, zdánlivě byste si mohli říct, že se dá nástroj střídat jako košile. Není tomu tak. Abyste z houslí dostali všechny barvy zvuku a dynamiky, musíte si s nimi porozumět, sžít se s nimi. Nástrojová „promiskuita“, je pouze pro ty, kteří to s houslovou hrou nemyslí příliš vážně.

 

 

Vzhledem k repertoáru, jaký hraji mně to neláká. Elektrické housle se hodí do hudby jazzové, nebo rockové a tu já nedělám.

 

 

Trochu jak ten „slepý“. Před 14 lety mně oslovil můj bývalý učitel z dětství , abych mu pomohl založit houslové kurzy. I když se mně do toho moc nechtělo, nějak jsem mu nedokázal říct ne. Nakonec on z toho „vycouval“ a já jsem se ocitl před dilematem zda skončit, či pokračovat. Vzhledem k tomu, že celá tato aktivita už začala docela dobře fungovat a moje žena navíc přišla s úžasným nápadem nejlepšího účastníka kurzů odměnit mistrovským nástrojem a vzít ho na koncertní turné, řekli jsme si, že by byla škoda nepokračovat. Navíc obrovský zájem mladých houslistů o tyto kurzy a hlavně mimořádně talentovaných studentů nám nedovolil vzdát se. Dnes máme „Akademii“ v Luhačovicích, která zahrnuje kromě houslových kurzů i mezinárodní hudební festival. Jsme vděčni za podporu, které se nám dostává jak od celého zlínského kraje, tak města, různých firem, podnikatelů, soukromých osob a posluchačů.

 

 

Tento soubor, který založil prof. Josef Krečmer na konzervatoři v Pardubicích je vynikající. Parta mladých lidí, kteří milují muziku a je to nejen slyšet, ale je to na nich i vidět. Radost s nimi vystupovat. Určitě toho společně ještě mnoho uděláme.

  

 

Víte, i „moji“ nejlepší absolventi, kteří jezdí opakovaně do Luhačovic mají především svoje pedagogy, kteří s nimi na AMU, nebo konzervatoři celou dobu studia pravidelně pracují. Takže je to hlavně jejich zásluha. Pokud jsem na nich zanechal nějaké stopy, tak jsem tomu rád a v několika případech jsem opravdu pyšný na to, že mohu říct, ten byl u mě na kurzech“.

 

Velice často, protože skvělých českých muzikantů všech generací žije venku mnoho.

 

 

Víte, těch opravdu exotických zemí, jako je třeba v Africe či Asii (vyjma Japonska,a Koreje) jsem s houslemi moc nenavštívil. Ale stejně během turné moc času nezbývá. Doháníme to s manželkou na dovolené, to je vždy intenzivní odpočinek plný kulinářských a kulturních zážitků. Milujeme výtvarné umění a tak naše dovolená musí být vždy někde v blízkosti galerií a muzeí.

 

 

Procházky v lese, plavání, četba a sledování dobrých filmů.

 

Ne, že by člověk dokázal zapomenout, že má horečku a hraje třeba Brahmsův houslový koncert. Spíš se snažím předstírat, aby to na mně nebylo vidět, ale hlavně, aby to nebylo slyšet.

 

 

Moje žena má pár „svých“ lékárnic, tak jde někdy za nimi a je-li to vážnější, máme přátele lékaře, kteří se o naše schránky starají. 

 

 

Zdraví je nejdůležitější věc na světě. Lékaři a lékárníci by měli být velebeni. Samozřejmě, že farmaceutický průmysl je velký byznys, nicméně díky tomu fungujícímu byznysu máme i úžasné léky, které zachraňují lidské životy a jejichž vývoj stál miliardy. A proto si rozhodně zaslouží mít svůj den.