Lékárna Vám pomáhá zajistit bezpečnou léčbu

Některé kombinace léků mohou znamenat pro pacienty více rizika než prospěchu. Proto by se pacienti měli ptát svého lékárníka, zda léky užívají správně, jak je správně dávkovat, s čím by je neměli kombinovat a jakým způsobem je aplikovat. Lékárník je v oblasti léčiv nejpovolanějším odborníkem a je schopen pacientovi odpovědět na jeho dotazy týkající se užívání léků.

Při výdeji léků lékárník kontroluje mnoho věcí. Některé z nich jsou ryze formální, jiné se přímo týkají vlastní léčby pacienta. Formální záležitosti (např. správnost a úplnost údajů na receptu) nejsou pro vlastní léčbu vždy tak důležité, spíše se dotýkají úhrady ze zdravotního pojištění. Přesto se i z nich dají vyčíst informace, které  Váš lékárník potřebuje pro komplexní poradenství o Vaší léčbě a správném užívání předepsaných léků.

Jak jsou lékárníkem posuzovány při výdeji předepsané léky? Jednoduchá, ale obecná odpověď by zněla, že z mnoha různých pohledů. Lékárník totiž kontroluje některé údaje tak, aby eliminoval případné předchozí chyby, neboť nikdo není neomylný a chybu může udělat každý. Kontrole lékárníka tak podléhají předepsané přípravky zejména v následujících bodech:

1. zda je daný přípravek vhodný pro konkrétního pacienta – neexistuje žádný lék, který by byl vhodný pro všechny pacienty. Největší rozdíly jsou u léků pro děti a dospělé, kteří zpravidla užívají jiné síly, tedy množství účinné látky v jednotce lékové formy (např. tabletě). Některé léky nemohou např. za běžných okolností užívat ženy, některé muži, mnoho léků nemohou užívat těhotné a kojící ženy.
    
2. správnost dávkování – každý lék má určité rozmezí dávek, v němž je zaručena dostatečná účinnost za současné minimalizace vedlejších a nežádoucích účinků. Nižší než doporučené dávky nemusí být účinné, vyšší mohou přinášet více komplikací. Lékárník proto kontroluje, zda dávka odpovídá konkrétnímu pacientovi. Dávkování je upravováno nejčastěji podle věku a hmotnosti pacienta tak, aby byl léčen účinně, ale přitom bezpečně.
    
3. interakce, tedy vzájemné ovlivnění – některé léky, doplňky stravy a potraviny významně ovlivňují účinek jiných současně užívaných léků. Lékárník proto ověřuje nejen z předepsaných léků, ale i z informací od pacienta, zda při užívání daného léku nedojde k nežádoucímu ovlivnění, které může vést na jedné straně ke snížení účinnosti léčby, na straně druhé pak v horším případě až k projevům toxicity některého z užívaných léčiv.
    
4. kontraindikace – lékárník znovu kontroluje, zda u pacienta neexistuje důvod, který brání užívání předepsaného léku. Někdy se totiž stává, že pacient např. zapomene uvést některé podstatné věci lékaři, který by pak situaci vyhodnotil předepsáním jiného léku. Pokud k takové situaci v lékárně dojde, spojí se lékárník s předepisujícím lékařem a domluví se na dalším postupu.
    
5. kontrola duplicit – vzhledem k široké paletě léků na trhu se stává, že by mohl pacient užívat stejnou účinnou látku ve více lécích pod různými výrobními názvy. Lékárník proto sleduje i tuto možnost a pacienta na ni upozorní.

To, že se lékárník pacienta vyptává, neznamená, že je nemístně dotěrný, ale naopak se snaží získat informace potřebné pro správné a bezpečné užívání léčiv. Navštěvujte proto lékárny, kde s Vámi lékárníci a farmaceutické asistentky mluví a v zájmu vlastní kvalitní léčby jim potřebné informace poskytujte. Pokud Vám není cokoli jasné, ptejte se.

Ptejte se skutečných odborníků, lékárníci Vám rádi pomohou.