Česká lékárnická komora (ČLnK) považuje požadavek lékárenského segmentu v dohodovacím řízení za oprávněný a podporuje jej
Úhrady zdravotních pojišťoven do segmentu lékárenské péče minimálně od roku 2012 stagnují a neodpovídají ani růstu inflace. Pokud by úhrady pojišťoven měly na straně příjmu lékáren v dlouhodobém horizontu alespoň kopírovat inflaci, pak by výše signálního kódu měla být již v loňském roce minimálně 25 korun. Návrh segmentu pro rok 2023 je na pouhých 21 Kč. Navrhované navýšení signálního kódu o 3 Kč přitom odpovídá v příjmech lékáren od zdravotních pojišťoven 0,7 %.
Úhrady zdravotních pojišťoven lékárnám tvoří dvě části: 1. platba úhrady za léčivý přípravek nebo zdravotní pomůcku a 2. platba tzv. signálního výkonu za výdej léčivého přípravku na recept. V roce 2021 vydaly zdravotní pojišťovny za léky na recept 38,5 mld. Kč a za signální výkon cca 1,5 mld. Kč. Předmětem dohodovacího řízení je přitom pouze jednání o hodnotě signálního výkonu, tedy o 4 % celkových příjmů lékáren z veřejného zdravotního pojištění. Zatímco je signální výkon téměř celý příjmem lékáren (lékárny odvádí 10 % DPH z každého signálního výkonu), z úhrad za léky zůstává lékárnám průměrně pouze 1/5 (zbývajících část tvoří výrobní cena léčivého přípravku, odměna pro distributory a DPH). Signální výkon tak tvoří pouze 13 % příjmů lékáren určených na provoz (mzdy, energie, vybavení, elektronizace atd.) z veřejného zdravotního pojištění. To je zásadní rozdíl mezi lékárenským segmentem a ostatními segmenty, pro které navýšení příjmů vzešlé z dohodovacího řízení znamená navýšení většiny příjmů určených na provoz jejich zdravotnických zařízení.
Lékárenský segment v dohodovacím řízení pro rok 2023 požaduje navýšení tzv. signálního výkonu za výdej léčivého přípravku na položku receptu o 3 Kč (pro rok 2022 má hodnotu 18 Kč). To odpovídá navýšení celkových příjmů lékáren ze zdravotního pojištění o cca 270 mil. Kč, tedy o cca 0,7 %. Jde tak o zvýšení příjmů pro provoz lékáren z veřejného pojištění o 2,6 %.
Zároveň zdůrazňujeme, že od roku 2007 probíhají revize cen a úhrad léčivých přípravků prováděné Státním úřadem pro kontrolu léčiv, které vedou ke snižování úhrad hrazených léčivých přípravků. Tyto revize dopadají negativně na druhou, větší část příjmů lékáren, což má za výsledek, že růst plateb pojišťoven za lékárenskou péči je nejmenší z celého zdravotnictví a neodpovídá ani růstu inflace. Inflace se přitom v jiných segmentech zdravotnictví automaticky promítá do hodnoty vykazovaných výkonů. Pokud bychom měli na straně příjmů z veřejného zdravotního pojištění v dlouhodobém horizontu aspoň kopírovat inflaci, pak by výše signálního kódu měla být již v loňském roce minimálně 25 korun. Zatím však dochází k dramatickému rozevírání nůžek mezi jednotlivými segmenty.
Ze zákona a na základě smluvního vztahu mezi zdravotními pojišťovnami a provozovateli zdravotnických zařízení lékárenského typu jsou předmětem úhrad pouze úhrady léčivých přípravků vázaných na předpis nebo jejich části, úhrady zdravotnických prostředků nebo jejich části předepsaných na poukaz a signální výkon. Tyto úhrady nelze směšovat s nehrazenými službami, mezi které patří například výdej léků bez předpisu či jiných přípravků, tak jako nelze směšovat úhrady pojišťoven lékařům s jejich nehrazenými službami jako například vydávání potvrzení, nepovinná očkování a mnoho dalších.
Lékárny nemohou reflektovat navyšování cen energií, nájmů a jiných vstupů navyšováním cen všech léků. Ceny léků alespoň částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění jsou regulované a mají stanovenou maximální cenu a maximální společnou přirážku lékárny a dodavatele, proto je jejich navýšení přes tuto hranici bez změny cenového předpisu nemožné. Naopak se objevují situace, kdy dodavatel léků navyšuje svůj podíl z tzv. společné obchodní přirážky lékárny a distributora a marže lékárny z léčivého přípravku paradoxně klesá. A navíc stále probíhají revize cen a úhrad, jejichž důsledkem je další snižování cen léků na předpis.
Následkem těchto skutečností se lékárníci stali zdravotnickou profesí, jejíž odměny se v porovnání s jinými pracovníky ve zdravotnictví, a to i těmi neodbornými, zvyšují nepoměrně pomalu. Problém je především v soukromém sektoru, kde nárůst mezd neodpovídá rostoucím cenám vstupů ani inflaci. Meziroční růst mezd lékárníků v soukromém sektoru je dle statistických údajů ÚZIS v roce 2020 oproti roku 2019 pouhé 1 procento. Lékárníci zdaleka nedosahují odměn, které mají ostatní lékařská povolání a výši jejich odměn se díky růstu v předchozích letech přibližují odměny středoškolských zdravotnických povolání. Za své zdravotnické služby, které poskytují a jejichž kvalitu během pandemie ocenila česká veřejnost lépe než služby lékařů, zasluhují odměnu, jež bude nárůstem minimálně odpovídat ostatním zdravotnickým profesím.
Práce, kterou tito profesionálové odvádějí, je především pro zdravotní pojišťovny a jejich pojištěnce. I z tohoto důvodu považuje ČLnK návrh segmentu lékárenské péče za oprávněný a podporuje jej.
V nejbližších letech je nutné systém úhrad z veřejného zdravotního pojištění pro segment lékárenství změnit principiálně a navýšit platby za služby, které lékárníci poskytují, včetně výdeje léčivých přípravků. Na návrhu této změny ČLnK intenzivně pracuje.
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.
prezident ČLnK
Lékárenský segment v dohodovacím řízení pro rok 2023 požaduje navýšení tzv. signálního výkonu za výdej léčivého přípravku na položku receptu o 3 Kč (pro rok 2022 má hodnotu 18 Kč). To odpovídá navýšení celkových příjmů lékáren ze zdravotního pojištění o cca 270 mil. Kč, tedy o cca 0,7 %. Jde tak o zvýšení příjmů pro provoz lékáren z veřejného pojištění o 2,6 %.
Zároveň zdůrazňujeme, že od roku 2007 probíhají revize cen a úhrad léčivých přípravků prováděné Státním úřadem pro kontrolu léčiv, které vedou ke snižování úhrad hrazených léčivých přípravků. Tyto revize dopadají negativně na druhou, větší část příjmů lékáren, což má za výsledek, že růst plateb pojišťoven za lékárenskou péči je nejmenší z celého zdravotnictví a neodpovídá ani růstu inflace. Inflace se přitom v jiných segmentech zdravotnictví automaticky promítá do hodnoty vykazovaných výkonů. Pokud bychom měli na straně příjmů z veřejného zdravotního pojištění v dlouhodobém horizontu aspoň kopírovat inflaci, pak by výše signálního kódu měla být již v loňském roce minimálně 25 korun. Zatím však dochází k dramatickému rozevírání nůžek mezi jednotlivými segmenty.
Ze zákona a na základě smluvního vztahu mezi zdravotními pojišťovnami a provozovateli zdravotnických zařízení lékárenského typu jsou předmětem úhrad pouze úhrady léčivých přípravků vázaných na předpis nebo jejich části, úhrady zdravotnických prostředků nebo jejich části předepsaných na poukaz a signální výkon. Tyto úhrady nelze směšovat s nehrazenými službami, mezi které patří například výdej léků bez předpisu či jiných přípravků, tak jako nelze směšovat úhrady pojišťoven lékařům s jejich nehrazenými službami jako například vydávání potvrzení, nepovinná očkování a mnoho dalších.
Lékárny nemohou reflektovat navyšování cen energií, nájmů a jiných vstupů navyšováním cen všech léků. Ceny léků alespoň částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění jsou regulované a mají stanovenou maximální cenu a maximální společnou přirážku lékárny a dodavatele, proto je jejich navýšení přes tuto hranici bez změny cenového předpisu nemožné. Naopak se objevují situace, kdy dodavatel léků navyšuje svůj podíl z tzv. společné obchodní přirážky lékárny a distributora a marže lékárny z léčivého přípravku paradoxně klesá. A navíc stále probíhají revize cen a úhrad, jejichž důsledkem je další snižování cen léků na předpis.
Následkem těchto skutečností se lékárníci stali zdravotnickou profesí, jejíž odměny se v porovnání s jinými pracovníky ve zdravotnictví, a to i těmi neodbornými, zvyšují nepoměrně pomalu. Problém je především v soukromém sektoru, kde nárůst mezd neodpovídá rostoucím cenám vstupů ani inflaci. Meziroční růst mezd lékárníků v soukromém sektoru je dle statistických údajů ÚZIS v roce 2020 oproti roku 2019 pouhé 1 procento. Lékárníci zdaleka nedosahují odměn, které mají ostatní lékařská povolání a výši jejich odměn se díky růstu v předchozích letech přibližují odměny středoškolských zdravotnických povolání. Za své zdravotnické služby, které poskytují a jejichž kvalitu během pandemie ocenila česká veřejnost lépe než služby lékařů, zasluhují odměnu, jež bude nárůstem minimálně odpovídat ostatním zdravotnickým profesím.
Práce, kterou tito profesionálové odvádějí, je především pro zdravotní pojišťovny a jejich pojištěnce. I z tohoto důvodu považuje ČLnK návrh segmentu lékárenské péče za oprávněný a podporuje jej.
V nejbližších letech je nutné systém úhrad z veřejného zdravotního pojištění pro segment lékárenství změnit principiálně a navýšit platby za služby, které lékárníci poskytují, včetně výdeje léčivých přípravků. Na návrhu této změny ČLnK intenzivně pracuje.
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.
prezident ČLnK
Související články
Lékárnické kapky – newsletter. Samoléčba jako téma letošního Dne lékáren.
Ačkoliv je samoléčba zcela běžná, její úspěšnost a bezpečnost závisí na správném výběru léčiva i dodržení doporučeného dávkování. S tím dokáží pomoct právě farmaceuti a farmaceutičtí asistenti, jelikož lékárna je mnohdy prvním zdravotnickým zařízením, které pacient při menších zdravotních obtížích vyhledá.
Samoléčba jako téma letošního Dne lékáren. 47 procent pacientů má obavy z nedostatečného účinku samoléčby.
Ve čtvrtek 19. června se v lékárnách po celé České republice uskuteční tradiční Den lékáren, letos s podtitulem Samoléčba začíná v lékárně. Česká lékárnická komora (ČLnK) v rámci kampaně upozorňuje na bezpečnou a správnou samoléčbu jako běžnou součást péče o zdraví a připomíná nezastupitelnou roli farmaceutů coby odborníků, kteří pacienty samoléčbou bezpečně provedou. Doprovodné aktivity budou probíhat po celý týden od 16. do 20. června v téměř 1 400 lékárnách po celé České republice.
Reakce České lékárnické komory na tiskovou zprávu ÚOHS ze dne 28. 5. 2025
Česká lékárnická komora reaguje na tiskovou zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 28. 5. 2025.
