Pozitivní zkušenost ze soudního sporu o malé pokrácení úhrady Zdravotní pojišťovnou MÉDIA.
V souvislosti s výzvou k podání žalob proti ZPMV ČR v případech „drobných“ zkrácení úhrad za léčivé přípravky se ozývají nejrůznější názory. Od těch, podle nichž to kvůli pár stokorunám nemá cenu, až po ty, které vidí účinné řešení v mediální kampani. Někde mezi nimi zaznívá i názor, že je „to“ třeba se ZPMV ČR vyjednat.
Jestli to kvůli pár stokorunám opravdu stojí za to, si každý musí rozhodnout sám. Podle mých zkušeností se nezaplacené částky pohybují tu kolem 400 Kč tu kolem 600 Kč apod. Pokud bude na každou lékárnu škoda činit jen tak málo, ušetří zdravotní pojišťovna jen asi 1.250.000 Kč. Jsem přesvědčen, že stav, který vytrvale svou situaci hodnotí krajně kriticky, si nemůže dovolit ztrácet ani takovéto částky. A není ani proč je dopřávat druhým. Nejde jen o pětistovku. Jde o výchovu partnerů lékárníků k respektu vůči oprávněným nárokům. Nelze donekonečna úpět a donekonečna na sobě nechat štípat dříví. Ne vždy se přitom nabízí tak jednoduchý nástroj k nápravě.
Mediální kampaň, která by měla vzbudit zájem veřejnosti o ztrátu lékárny v řádu stokorun? Nadto ztrátu vznikající způsobem, který se svou složitostí pohybuje na hranici odborného chápání? Má tiskový mluvčí utápět své síly v této marnosti? Na tyto otázky mi nepřísluší odpovídat, ale názor na ně samozřejmě mám. Věřím, že je i jen z formulace otázek znát. Síly komory je určitě lépe napnout k pomoci v soudním řízení tak, aby provozovatel nemusel nic víc, než poslat několik listin.
Jednat se ZPMV ČR je vhodné. Suverenita a do značné míry i arogance, s jakou její pracovníci z ústředí pojišťovny reagovali na stížnosti provozovatelů, ale ukazuje, že je třeba mít u jednání silné argumenty. Proto je dobře ukázat, že lékárnám těch pár korun za tu žalobní námahu stojí. Třeba ne kvůli penězům, ale jistě kvůli principu. V této souvislosti působí podnětně již skončený spor se Zdravotní pojišťovnou MÉDIA.
Nejmenovaný provozovatel lékárny byl již na podzim 2009 zkrácen ZP MÉDIA o 404,13 Kč. Tenkrát ještě lékárny mohly doprodávat léčivé přípravky za ceny při naskladnění libovolně dlouho. Neslavné a komorou odmítané tříměsíční omezení začalo být účinné až 31. 12. 2009. Přesto se pojišťovna rozhodla, že za 3 balení přípravku Singulair zaplatí méně. Nepomohlo zdlouhavé telefonování ani dopisování. V květnu 2010 jsme podali žalobu. V srpnu soud vydal platební rozkaz, který vzápětí zrušil, protože žalovaná podala tzv. odpor. V něm rozsáhle zdůvodňovala oprávněnost svého stanoviska a trvala na zamítnutí žaloby.
Soud nařídil jednání na polovinu prosince. Krátce před jednáním pojišťovna z vlastní iniciativy přistoupila na to, že žalovanou částku zaplatí. Skutečně tak učinila. Žalobu jsme proto vzali zpět a čekáme, až soud řízení zastaví a uloží pojišťovně, aby provozovateli uhradila náklady řízení. To znamená 600 Kč soudního poplatku a náklady na právního zástupce. Ty ovšem měly být zaplaceny jen tehdy, když je bude muset zaplatit pojišťovna. V celém řízení nebyl provozovatel nucen učinit nic více, než poslat několik listin a občas vyslechnout zprávu o průběhu řízení.
Aby z této kauzy měli užitek i další případně postižení provozovatelé, byla pojišťovně navržena dohoda, podle níž výslovně uznává svou interpretaci věci za chybnou a provozovatel se oproti tomu vzdá náhrady nákladů právního zástupce. Stanovisko pojišťovny očekáváme do konce roku.
Kvůli 400 Kč spousta zbytečné práce. Kvůli nároku lékárny spousta užitečné práce. Konfrontace ZPMV ČR se soudním řízením přinese nepochybně obdobný výsledek. Bez ohledu na to, zda vyjednaný v samotném řízení nebo u jiného stolu.
Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík
