Česká lékárnická komora dlouhodobě vyvíjí snahu o postih nelegálních praktik ve zdravotnictví, mezi něž patří i takzvané batůžkaření. Jedná se o nezákonné dodávky a výdej léků v některých ordinacích lékařů. Tyto praktiky přímosouvisející i s korupcí popsala ve svém listu i MF Dnes a následně je komentoval prezident ČLnK PharmDr. Stanislav Havlíček v rádiu Impuls.
"S velkým znepokojením jsem sledoval pořad Impulsy Václava Moravce, v němž tyto praktiky ohrožující pacienty hájil a bagatelizoval prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek,“ říká Stanislav Havlíček.
I přes tvrzení prezidenta lékařské komory není tento jev příliš rozšířený na venkově, ale především ve městech a u přípravků s vyšší cenou. Zcela tím padá argument místní a časové nedostupnosti lékárenské péče, do popředí se dostává neopodstatněný osobní zisk jednotlivců.
Jestliže má Česká lékařská komora povědomí o konkrétních případech porušování právních předpisů, měla by je řešit a ne omlouvat.
Historicky byla povolání lékaře a lékárníka rozdělena právě z důvodů, o nichž se v posledních týdnech intenzivně diskutuje. Lékař by neměl být finančně přímo zainteresován na předepsaných léčivých přípravcích a měl by se vždy rozhodovat zcela nezávisle. Toto pravidlo je však předáváním léků v ordinaci porušeno.
Dalším neméně významným úkolem je ověření dávkování a způsobu aplikace přípravků lékárníkem při jejich výdeji na recept. Výdejem léčiva v ordinaci se pro pacienta zvyšuje riziko souběžného užívání přípravků předepsaných lékaři bez vzájemné informovanosti.
A významnou hrozbou je, že „šedá zóna“ a obtížná kontrola takové distribuční cesty může být otevřenou branou padělků léčiv k pacientům.
Česká lékárnická komora nepovažuje za rozumné, aby byla v tomto bodě měněna legislativa. Hlavním důsledkem takové změny nemůže být nic jiného, než prudký nárůst korupce ve zdravotnictví, který bude mít za následek další růst výdajů a snížení bezpečnosti farmakoterapie pro pacienty.
I přes tvrzení prezidenta lékařské komory není tento jev příliš rozšířený na venkově, ale především ve městech a u přípravků s vyšší cenou. Zcela tím padá argument místní a časové nedostupnosti lékárenské péče, do popředí se dostává neopodstatněný osobní zisk jednotlivců.
Jestliže má Česká lékařská komora povědomí o konkrétních případech porušování právních předpisů, měla by je řešit a ne omlouvat.
Historicky byla povolání lékaře a lékárníka rozdělena právě z důvodů, o nichž se v posledních týdnech intenzivně diskutuje. Lékař by neměl být finančně přímo zainteresován na předepsaných léčivých přípravcích a měl by se vždy rozhodovat zcela nezávisle. Toto pravidlo je však předáváním léků v ordinaci porušeno.
Dalším neméně významným úkolem je ověření dávkování a způsobu aplikace přípravků lékárníkem při jejich výdeji na recept. Výdejem léčiva v ordinaci se pro pacienta zvyšuje riziko souběžného užívání přípravků předepsaných lékaři bez vzájemné informovanosti.
A významnou hrozbou je, že „šedá zóna“ a obtížná kontrola takové distribuční cesty může být otevřenou branou padělků léčiv k pacientům.
Česká lékárnická komora nepovažuje za rozumné, aby byla v tomto bodě měněna legislativa. Hlavním důsledkem takové změny nemůže být nic jiného, než prudký nárůst korupce ve zdravotnictví, který bude mít za následek další růst výdajů a snížení bezpečnosti farmakoterapie pro pacienty.
