(čím se lékárna liší od obchodu)
Již zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu definuje lékárnu jako zdravotnické zařízení. A jako na takové se na ni vztahuje spousta dalších souvisejících právních norem, které určují její postavení ve zdravotnickém systému. Jen málokdo z běžných pacientů si dovede představit, jak rozsáhlý soubor povinností a různých odborných kritérií musí lékárny splňovat. A právě přísná a kontrolovaná kritéria pro jejich vznik a provoz, včetně zákonem definovaného pre- i postgraduálního systému vzdělávání zaměstnanců lékáren jsou pro pacienty zárukou poskytování kvalitní odborné zdravotnické péče.
V lékárnách o pacienty pečují lékárníci (absolventi farmaceutických fakult našich i zahraničních univerzit) a také farmaceutičtí asistenti, dříve laboranti, (absolventi středních zdravotnických a vyšších odborných škol). Jak lékárníci, tak asistenti jsou svým odborným vzděláním předurčeni k tomu, aby poskytovali pacientům v rámci lékárenské péče odbornou zdravotnickou pomoc a radu. Česká lékárnická komora má pro jejich poradenství vypracované standardní doporučené postupy ke konzultaci onemocnění, která mohou být léčena volně prodejnými přípravky, současně s definováním stavu, kdy již samoléčba pacienta není vhodná a účelná. Cílem je zajistit, aby byla odborná lékárenská péče pacientům ve všech lékárnách poskytována v maximální kvalitě a na podkladě nejnovějších vědeckých poznatků. Na základě cíleně vedeného rozhovoru s pacientem je lékárník a farmaceutický asistent schopen doporučit optimální způsob samoléčby volně prodejnými léčivy. Tento rozhovor může být doplněn např. i změřením krevního tlaku pro pacientovu kontrolu zdravotního stavu.
V rámci výdeje na lékařský předpis jsou lékárníci připraveni zhodnotit vzájemné působení mezi jednotlivými léčivy, ale také mezi léčivy a potravinovými doplňky. Toto je zcela výlučná služba poskytovaná lékárníky pacientům. V každé lékárně je možno požádat o odbornou konzultaci v oblasti samoléčení, při výběru vhodného potravinového doplňku, kosmetického přípravku či zdravotnické pomůcky. Vzhledem k širokému sortimentu lékáren mohou být pacienti uspokojeni komplexně a zároveň odborně na jednom místě – v lékárně. K výlučným zdravotnickým službám lékáren se řadí také individuální, tzv. magistraliter, příprava léčiv. Reaguje na specifické, nejčastěji dermatologické, obtíže pacientů přípravou léčiv v lékárenských laboratořích.
Ministerstvo zdravotnictví spolu s Českou lékárnickou komorou připravilo možnost rozšíření odborných služeb lékáren prostřednictvím tzv. třetí kategorii léčiv, která zahrnuje léčiva určena k výdeji bez lékařského předpisu s omezením, tedy po konzultaci s lékárníkem. Smyslem této nové kategorie je zpřístupnit pacientům léčiva, která byla doposud pouze na lékařský předpis a bezpečnostní profil užívání těchto léčiv přitom umožňuje jejich výdej pacientům po odborné konzultaci s lékárníkem. V tuto chvíli do léčiv této kategorie patří přípravky s obsahem pseudoefedrinu.
Všichni lékárníci v lékárnách se povinně účastní systému celoživotního vzdělávání, které zabezpečuje a garantuje Česká lékárnická komora a jehož cílem je udržet vysokou odbornou úroveň poskytované lékárenské péče. Obdobná situace je u farmaceutických asistentů – jejich celoživotní vzdělávání garantuje Sekce farmaceutických asistentů při České asociaci sester.
Z výše uvedeného vyplývá, že v lékárnách se k pouhému aktu prodeje, resp. výdeje léčiva přidává:
· kvalita poradenství,
· odbornost,
· důraz na bezpečnost užívání léčiv,
· komplexnost lékárenské péče.
V České republice lze některá léčiva koupit i jinde než v lékárnách. A to třeba na benzinových pumpách, v hotelích apod. Sortiment těchto léčiv je omezený a jeho kompletní výčet se nachází v Seznamu vyhrazených léčiv. Ani tato léčiva však nejsou bezvýhradně bezpečná. Nezdravotnický personál zmíněných zařízení není vzdělán stejně jako lékárníci a farmaceutičtí asistenti. Neposkytuje lékárenskou péči. Nemá povinnost informovat pacienta o užívaných lécích.
Každý rozhoduje sám, jaká kritéria jsou pro něj při volbě léčby nejdůležitější.
Shrnutí konkrétních argumentů k upřednostnění nákupu léčiv v lékárnách:
1. Lékárna je zdravotnické zařízení.
2. Lékárna musí splňovat přísná kriteria pro provoz a hygienické požadavky.
3. Zaměstnanci lékáren musí absolvovat zákonem požadované vzdělání a jsou to zdravotničtí odborníci s nejvyšším vzděláním v oblasti léčiv.
4. Lékárníci nabízejí odborné služby především v rámci konzultační činnosti, interakcí léčiv a potravinových doplňků, nežádoucích účinků léčiv, dávkování léčiv.
5. Lékárny nabízejí komplexní služby pro pacienty (odborná péče a široký sortiment léčiv, doplňků stravy, kosmetických přípravků, veterinárních přípravků a zdravotnických potřeb).
6. Lékárníci zabezpečují magistraliter přípravu léčiv v lékárenských laboratořích jako specifickou individuální službu pacientům.
7. Lékárníci rozšiřují své služby při výdeji léčiv o novou kategorii – výdej léčiv s omezením.
8. Lékárníci pomáhají s prevencí a odhalováním onemocnění (měření krevního tlaku,cholesterolu, glykémie atd.).
9. Lékárníci a farmaceutičtí asistenti se celoživotně vzdělávají.
10. Lékárníci zajišťují zásobování a správné zacházení s léčivy v nemocnicích, čímž nemalou měrou přispívají k bezpečnosti pacientů.
PharmDr. Marcela Škrabalová
4.1.2010Související články
Lékárnické kapky – newsletter, duben 2024
Diabetes je tichý strašák. Zastavte se v lékárně, kde lékárníci poskytují odborné poradenství a screening diabetu
Lékárnické kapky – newsletter, březen 2024
Pylová sezóna začala. Jak si poradit s alergií?
Výroční zpráva PGEU 2023
Představujeme výroční zprávu publikovanou mezinárordní organizací lékárníků - The Pharmaceutical Group of the European Union (PGEU)
