RNDr. Marie Kubátová

 


Je nepochybné, že byla jednou z nejpracovitějších spisovatelek, kterou znají prostřednictvím její košaté tvorby minimálně tři generace čtenářů nebo alespoň rozhlasových posluchačů a televizních diváků – kdo by neslyšel o Trautenberkovi, Kubovi, Anče, hajném a sojce z Krkonošských pohádek!
Bibliografii Marie Kubátové tvoří přes osmdesát knih (romány, novely, povídky, pohádky), ale také úvahy a zamyšlení zveřejněné v novinách i časopisech, dva filmy natočené podle jejích knih, bezpočet rozhlasových pohádek a několik divadelních her.
O tom, jak oblíbená to byla spisovatelka, svědčí i desítky rozhovorů, které poskytla tištěným periodikům a rozhlasovým i televizním stanicím.
Psala krásnou češtinou, ale používala i krkonošské nářečí a nejednou se zamýšlela nad tím, že je třeba ochutnávat lahodu mateřské řeči a přát si, aby v tom džbánku nektaru neubývalo. Aby zůstalo i pro děti našich dětí. Řeč viděla jako květ prostředí, kde člověk roste.
Nevěřila na polibek Múzy shůry, celý život se pozorně dívala kolem sebe, poslouchala lidi sobě více i méně milé a z toho všeho čerpala pro svou tvorbu, jejímž obsahem se často prolínal  i její vlastní život. Říkala, že nikdy neměla čas na plané hovory, ale že si vždycky udělala čas vyprávět svým synům pohádky.
Pohádky Marie Kubátové obohatily život mnohým z nás, vždyť její první, Pohádky pro rozcáplíky, vyšly v roce 1959!
Krkonoše označila za pohádkorodný kraj, kde měli kdysi horáci těžký život, proto si pomáhali pohádkami, které si zabydlovali bytostmi z onačejších světů. Ona sama je brala jako nevyčerpatelnou studnici námětů. V knize Lidská komedie Marie Kubátové (autorka Milena Nyklová) se vyznala: „Asi bych psala, i kdyby mě osud zarámoval jiným krajem. Ten kraj by se mnou udělal pravděpodobně totéž co Krkonoše: otiskl by mi do duše svou podobu a ozrcadlil by se ve všem, co píši. Neboť domov má svou čarovnou moc nad tvorbou autora.“
Přes skutečnost, jak plodnou byla autorkou, zůstávala Marie Kubátová celý život lékárnicí. V prostředí lékáren se odehrával děj nejen Lékárnické trilogie (Lékárna U tří koček, Třikrát denně kapku rosy, Recept na štěstí). V jednom z rozhovorů o apatyce, která prý přitahuje jak Magnetová hora, uvedla: „Já si myslím, že lékárna má v sobě nějaké kouzlo a že lékárník je vlastně kouzelník… Odnesla jsem si z lékárny brýle – optiku svého oboru. Ta mi pomáhá uchovat si míru potřebné člověčiny, aby člověk mohl zůstat mezi lidmi člověkem i v tanci miliónů a neztratil hlavu z bludiček a světýlek, která slibují a vábí.“ A jindy poznamenala, že recept na štěstí se těžko hledá, ale je třeba tolerance člověka k člověku, a k tomu dávají hodně příležitostí právě lékárny.
Paní doktorka měla štěstí, že sama pro sebe i pro nás, kteří jsme ji znali osobně nebo jen prostřednictvím jejich knížek, nasbírala to pravé Krakonošovo čarobejlí, aby náš život byl barevnější, veselejší a laskavější. 
 
Jaroslava HOŘANSKÁ