Utrácí se za léky více v České republice nebo v Rakousku, aneb 8 rakouských procent .

Z porovnání vývoje prodejů léků v jednotlivých zemích střední Evropy vyplývá, že trend v České republice kopíruje situaci v sousedních zemích. Podle údajů společností IMS Health byly v České republice v roce 2009 prodány léčiva v cenách výrobců za 2,85 miliard USD, ve stejném období v Rakousku za 4,43 miliard USD. V cenách výrobců se v Rakousku prodala léčiva v hodnotě o 35,5 % vyšší než v České republice.
 

Podle OECD se v Rakousku v roce 2007 vydalo ve zdravotnictví v přepočtu na jednoho obyvatele 3763 USD, náklady na léčiva z toho činily 500 USD na jednoho obyvatele. V České republice se v roce 2007 vydalo ve zdravotnictví v přepočtu na jednoho obyvatele 1626 USD a náklady na léčiva z toho představovaly 349 USD na jednoho obyvatele. Vyšší podíl nákladů na léčiva na celkových výdajích na zdravotnictví v České republice než v Rakousku není způsoben neúměrně vysokou spotřebou léčiv v ČR. Je způsoben tím, že celkové výdaje ve zdravotnictví jsou v České republice výrazně nižší než v sousedním Rakousku. Proč tomu tak je nelze z předložených údajů určit. Zdá se ovšem pravděpodobné, že je to způsobeno především nižším ohodnocením zdravotnického personálu ve srovnání s Rakouskem.
 

 Výše uvedená fakta ovšem neznamenají, že léková politika v České republice nemusí čelit žádným problémům. Česká republika má bezpochyby jeden z nejkomplikovanějších způsobů výpočtů ceny léku hrazeného z veřejného zdravotního pojištění. Výsledek řízení stanovení maximální ceny a úhrady léčivého přípravku není předpověditelný, čímž je transparentnost procesu znehodnocena. To jsou ovšem pouze dílčí problémy. Zásadní nedostatek je absence jasného cíle lékové politiky. Není stanoveno, která léčiva představují základní hrazenou péči. Místo toho je neustále veřejnosti předkládáno, že v každé skupině je jeden lék plně hrazen ze zdravotního pojištění. To může vyvolávat falešnou naději, že pro každého pacienta je k dispozici plně hrazený léčivý přípravek.