Na začátku je malá krádež. Párkrát to projde a někdy se na to nepřijde vůbec. To když občas (anebo pravidelně) lékař nafoukne výkaz výkonů o nějaké navíc. Takové malé přilepšení, podojeníčko zdravotní pojišťovny. Mezi některými lékaři se vžilo pojmenování „účetní optimalizace“. V Americe na to existuje speciální software. Když je některá z hraničních diagnóz ekonomicky výhodnější, vychýlí se hranice tu na jednu, tu na druhou stranu. Nic nového.
Kolektivní trest za kolektivní vinu
Hluboko v 90. letech zase frčelo – a bylo považováno za běžnou praxi – sem tam si recept předepsaný na „mrtvou duši“ vyměnit v lékárně za nějakou kosmetiku nebo drogerii. S nástupem elektronické evidence skladu v lékárnách tyto praktiky téměř zmizely, ale občas na ně dojde. Například kauza na Frýdecko-Místecku s podvodem za fiktivně předepisované recepty v hodnotě nejméně 15 milionů, jak o ní psala všechna média počátkem listopadu.
Taková krásná mezioborová spolupráce lékařů a lékárníků. Hotová zlodějská idylka. Na čas. Na malé zlodějíčky totiž většinou dojde – tím rychleji, čím víc kradou.
Jenže pojišťovny se také brání a pomalu okrádají lékárníky zpět, většinou ty slušné, jako takový kolektivní trest za kolektivní vinu. To když selžou všechny úsporné mechanismy a pojišťovny se snaží urvat alespoň nějaké „peníze na cestě“. Z každé faktury z lékárny namátkově vyberou nějaký recept pro reklamaci a platbu zadrží, jak dlouho je to jen možné. Nakonec zaplatí, ale pár týdnů se penízky ještě hřejí u pojišťovny.
OŘEZ neboli výpalné
Už celý rok podle lékárníků trvá aktivita zdravotních pojišťoven nazvaná OŘEZ, což je jednoduše snížení fakturované částky za léky vydané na recept o sumu, která odpovídá nějakým dohodám pojišťovny a výrobce o cenách.
Když výrobce takové ujednání nerespektuje, pojišťovna si s tím hlavu ani kasu neláme. Zaplatí všem lékárnám jen tolik, kolik odpovídá oné nedodržené dohodě, přestože úhrada stanovená podle zákona je vyšší a lékárna přesně dodržuje cenovou regulaci. A pojišťovně se to vyplácí. Když jde o stokoruny, žádné malé lékárně se nevyplatí relativně malou částku složitě dohledávat, věnovat čas na pochopení způsobu, jakým pojišťovna k ořezu dospěla, a znovu věc vykázat. Místo toho se skřípěním zubů oželí ztrátu.
Průměrný měsíční ořez na lékárnu byl odhadován na 1200 korun. Pojišťovny tedy mohou měsíčně vybrat 2–3 miliony korun. Některé z nich jen posílí taktiku „peněz na cestě“ a nakonec jsou proplaceny. Zbytek je úspora nebo – jak s oblibou píšou referentky v odpovědích do lékáren – hospodárné využití prostředků. Ale klidně tomu můžeme říkat výpalné.
Zločin bílých límečků
A výpalné, to už je vyšší level malého zlodějíčka, to už je organizovaný zločin. Stejně jako zločin bílých límečků, kam zapadne určitě i široká oblast šedé zóny, jejímž typickým příkladem je pozitivní list VZP. V dubnu jsem v článku „Pozitivní list – negativní IQ“ psal o Omeprazolu 20 mg, tak jen krátké připomenutí: V únoru, kdy se objevily první informace o pozitivních listech, byl na trhu tucet omeprazolů od různých výrobců.
Osm z tohoto tuctu mělo stanovenou úhradu jedné tablety na 6,80 Kč. Naopak 3 výrobky pojišťovny nakupovaly o 35 % levněji, za 4,42 Kč. Přímo se nabízí zařadit do pozitivního listu jeden nebo všechny tři z množiny těch levných. Ale to se nestalo. Nějakým zvláštním řízením osudu se na pozitivní list dostal Helicid (6,80 Kč za tabletu). Součástí tohoto osudu je nějaká dohoda, která VZP zaručila (nebo slíbila) blíže nespecifikovaný zpětný bonus (Amíci tomu říkají clawback), který se zvenku odhadoval asi na 35 % ceny z navýšeného obratu.
Kromě toho, že si někdo vysloužil prémie na straně VZP i na straně generického výrobce, se ten kšeft nejeví moc výhodný. Lékařům se těžko vysvětluje, že mají preferovat ten „levnější“, když na první pohled vypadá o 35 % dražší. A to už vůbec nechci spekulovat nad tím, jestli má zdravotní pojišťovna ty zpětné bonusy jako příjem, který musí vyčerpat na zdravotní péči, nebo jestli si tak buduje nějaký skrytý fond k volnému použití.
„Do pěti let budou naše podniky legitimní.“ (Michael Corleone, Kmotr 2)
Související články
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Z monitoringu médií: ČLnK: V každém kraji by měla být alespoň jedna pohotovostní lékárna s nepřetržitým provozem
V České republice je pouze 16 lékáren, které jsou pacientům k dispozici v režimu 24/7. V 7 krajích dokonce není ani jedna. ČLnK proto vydala Stanovisko představenstva ČLnK k řešení lékárenské pohotovosti v České republice, ve kterém se vyjadřuje mimo jiné ke geografickému rozmístění lékáren s nepřetržitým provozem. Alespoň jedna taková lékárna by měla být v každém kraji.
