Rozhovor s prezidentem České lékárnické komory

Představenstvo má podle usnesení sjezdu za úkol navrhnout vzdělávací program oboru lékárenství tak, aby byl systém specializačního vzdělávání v souladu s praxí, a aby motivoval absolventy k tomuto vzdělávání. Jaká opatření by mohla vést ke zlepšení motivace absolventů?
Specializační vzdělávání je náročné, od školence vyžaduje nejen spoustu úsilí a času, ale také nemalou finanční investici. Náplň specializací proto musí být hodnotná a současně by měla umožnit úspěšným absolventům, zejména po získání zvláštní specializované způsobilosti, výkon specifických činností a poskytování služeb, které budou honorované, například zdravotními pojišťovnami. To je bezpochyby jedna z možností ke zvýšení motivace k absolvování specializačního vzdělávání.     
Po diskusích s náměstkem ministra zdravotnictví MUDr. Polákem tedy předpokládáme podstatnější změnu ve schématu specializační přípravy lékárníků pro veřejné i nemocniční lékárenství a klinickou farmacii. Rádi bychom tím pokračovali v trendu posledních let, kdy se dá na základě výborného hodnocení absolventů hovořit o podstatném zlepšení specializačního vzdělávání. Při následné aktualizaci náplní jednotlivých oborů nabídne samozřejmě představenstvo komory členům akreditačních komisí maximální podporu a součinnost.

Diskuse na sjezdu probíhala mj. kolem možnosti zařadit uzavřené vzdělávací akce do systému kontinuálního vzdělávání. Lze reálně v praxi dosáhnout toho, aby se takové akce neměnily na společenské setkání s minimálním edukačním obsahem?
Lékárnická komora kultivuje systém celoživotního vzdělávání již mnoho let. Představenstvo ustanovilo pracovní skupinu pro celoživotní vzdělávání a systém garantů, které jsou zárukou odborné úrovně vzdělávacích akcí. Návrh na bodové ohodnocení i tzv. uzavřených vzdělávacích akcí měl zohledňovat skutečnost, že i virtuální aliance a řetězce lékáren připravují pro své členy odborně hodnotné akce.

Diskutovalo se také o otázkách lékové politiky souvisejících s elektronickou komunikací, např. malém zájmu firem o současnou podobu e-aukcí. Uvítal byste jejich nahrazení soutěžemi na slevu (pay-back soutěže) a v čem by takové řešení bylo pro lékárníky i systém lepší?
Elektronické aukce v nynější podobě obsažené v zákoně o veřejném zdravotním pojištění nemají podle mého názoru šanci na reálný úspěch. „Pay-back“ soutěže vypisované zdravotními pojišťovnami by snad mohly přinést stabilní ceny (včetně doplatků) do všech lékáren, což by znamenalo výhodu i pro pacienty. A možná by rozumná výše ceny (s vědomím zpětně poskytnuté slevy) mohla alespoň u některých přípravků otupit potenciál pro reexport léčiv. Zatím nám však zdravotní pojišťovny nesdělily žádnou bližší představu. Musejí si být vědomy i toho, že by mohl systém existovat pouze s přiměřenou finanční podporou zdravotnických zařízení - jak pro předepsání, tak pro výdej pojišťovnou preferovaného léku.

Další oblastí, kterou MZ preferuje a zatím příliš nefunguje, je e-preskripce. Kde leží z vašeho pohledu překážky, jež brání jejímu masovějšímu rozšíření?
Podmínkou pro skutečné zprovoznění e-preskripce je systém srozumitelný, finančně nenáročný a motivující všechny jeho účastníky. Pro lékárníky je vhodnou motivací například možnost sdílení informací o aktuálním lékovém profilu pacienta a základních zdravotnických dat. Vše samozřejmě výhradně se souhlasem pacienta. Naši představu jsme již před několika měsíci předali ministerstvu zdravotnictví.

Zástupci ZP také hovořili o větším využití odborných znalostí lékárníků k potlačení počtu duplicitní preskripce a závažných lékových interakcí. Co brání využívání tohoto potenciálu lékárníků v současnosti? Pokud vím, tak už jste v minulosti zdravotním pojišťovnám spolupráci při odhalování závažných lékových interakcí nabízeli…
Řada lékáren nabízí konzultační služby svým pacientům v rámci svých časových a personálních kapacit již dnes. Pokud bychom konečně dostali podporu od zdravotních pojišťoven, pak se může tato služba velmi rychle plošně rozšířit do většiny lékáren, i díky doporučeným postupům a množství vzdělávacích akcí, které zajišťuje komora ve spolupráci s odbornými společnostmi již mnoho let.

Na sjezdu se diskutovalo i o možnostech regulace sítě lékáren, která by vedla ke zlepšení (nebo alespoň nezhoršování) podmínek pro provozování malých lékáren. Dá se nějaké opatření v tomto duchu očekávat, popř. je možné uvažovat o nějaké formě podpory malých lékáren i v neregulovaném prostředí?
Dostupnost lékáren ve venkovských regionech stejně jako regulovaná síť jsou různými způsoby podporovány v řadě evropských zemí. Česká republika je stále v tomto ohledu, i v porovnání se zeměmi západně od našich hranic, určitou výjimkou. Ministr zdravotnictví na sjezdu hovořil pouze o tom, že si dovede představit určitou podporu venkovských lékáren. Naše úsilí tak bude i nadále směřovat ke stabilizaci sítě lékáren a podpoře venkovských regionů.

Jedním z palčivých témat je i fenomén batůžkaření. Dospěli jste se zástupci pojišťoven k nějakým možnostem, jak potlačit tento fenomén a s tím spojené problémy?
Všechny zainteresované strany se na sjezdu shodly na společném postupu vůči těmto nekalosoutěžním jevům, které nejen ohrožují slušné provozovatele zdravotnických zařízení, ale zároveň odčerpávají z pojišťoven prostřednictvím falešně vykazované péče nemalé finanční prostředky. My jsme v této věci postoupili velmi daleko, v tuto chvíli nám stačí jediné - s pomocí zdravotních pojišťoven získat konkrétní důkazní materiál a můžeme se vzájemně podělit o potrestání hříšníků.

Diskutovalo se na sjezdu ještě o nějakých dalších důležitých otázkách, o kterých byste se rád zmínil, popř. o jakých?
Krátce byla zmíněna potřeba nového a samostatného komorového zákona i velmi špatná ekonomická situace veřejných lékáren, jejichž příjmy v důsledku mnoha regulací dlouhodobě stagnují, zatímco náklady na neregulované vstupy stále stoupají. Proto bych rád vyjádřil nesouhlas s dalším omezováním příjmů lékáren, které se projevuje finančními problémy zejména u menších lékáren účelně doplňujících síť na venkově a v periferních oblastech.