Redaktoři MF Dnes naprosto nezvládají svou práci – MF Dnes totiž přichází do mé roury na noviny vždy pozdě, často pomačkané či potrhané, v dešti rozmočené a občas s rozmazanou sazbou. To pro redaktory vůbec není dobrá vizitka.
Něco na předchozím odstavci nesedí? Že redaktoři za doručování a tisk samotný nemohou a nemají šanci je ovlivnit? A že ostatní noviny jsou na tom obdobně, protože distribuční kanály ke čtenářům jsou stejné? No právě. Redaktoři by se asi proti uvedeným nařčením důrazně ohradili, jsouce patřičně hrdi na svou práci, odvedenou dle jejich nejlepšího vědomí a svědomí.
Proč tedy redaktoři v dnešním vydání deníku MF Dnes už v titulku úvodníku a pak i v celém článku na nejprestižnějším místě listu dehonestují práci lékárníků, kterých se článek de facto netýká, a když už se o skutečných lékárnících zmíní, tak víceméně pochvalně (což je ale patrné jen z kontextu, a to pouze pozornému čtenáři)?
Lékárníci jsou podle internetových diskuzí a „dopisů čtenářů“ zejména od schválení poplatků ve zdravotnictví asi nejvíce nenáviděnou skupinou zaměstnanců, snad jen v poslední době dočasně překonanou funkcí ombudsmana Českých drah. Dnešní článek ještě přilévá olej do ohně.
Tak hned už samotný hlavní titulek: „Test: lékárníci prodají i smrtící kombinaci léků“. Přitom z textu jasně vyplývá, že redaktoři testovali prodej volně prodejných léků. A co k tomu podotýká autorka? „U okének s volným prodejem stojí asistenti, tedy prodavači se středoškolským vzděláním.“ Ponechme stranou slovo „prodavači“. Spíše pokračujme ve čtení: „Stačí vzít jeden po jídle a bude to bez problémů,“ ujistila tamní lékárnice … Když se redaktoři zeptali, zda je to bezpečné, šla se lékárnice poradit a teprve pak odpověděla správně. Přestože redaktorka zcela jasně píše a uvědomuje si, že u volného prodeje vydává léky farmaceuticky asistent, nikoliv lékárník, napíše, že lékárnice se šla poradit. Přičemž je zřejmé, že poradit se šla právě ta středoškolačka – asistentka, a že to byla lékárnice, která znala ihned správnou odpověď.
V podobném duchu pak pokračuje celý článek – nepíšu úmyslně test, za který je vydáván, protože test se provádí za přesně definovaných a popsaných podmínek, které ale článek nahrazuje pouhým zněním otázek, na které se redaktoři ptali. Není popsáno, zda se ptali asistenta, nebo skutečného lékárníka, zda byli u přepážky sami, nebo zda za nimi stála netrpělivá fronta (což samozřejmě není omluva), zda testeři sdělili obsluhujícím všechny potřebné informace (u volného prodeje se možná většina léků kupuje svým způsobem do zásoby, nejen na akutní problémy, proto není nic neobvyklého, když si pacient kupuje více přípravků obdobných, třeba už jen proto, aby je vyzkoušel v různých situacích, tomu přece nemůže žádný asistent zabránit), jedna z otázek je dokonce přímo autory označena za chyták.
Je zmíněno obtížné pětileté univerzitní studium lékárníků, jejich systém povinného celoživotního vzdělávání (mimochodem přestože je povinné, je zásadně konáno ve volném čase a lékárník si jej musí platit). Snad pro kontrast s tím jsou pak psány věty: „Lékárnice nejprve tvrdila … pak se šla poradit s kolegyní“ (nemělo být napsáno „Asistentka nejprve tvrdila … pak se šla poradit s lékárnicí“? Obdobná formulace se objevuje ještě několikrát.)
„Lékárnice na nic neupozornila“
„Lékárnice … upozornila, až když se testující redaktorka sama zeptala.“ Atd., atd.
Odbočme trochu od tématu. Nehodnotím zde lékárny, zákony upravující prodej léků, úroveň farmaceutických asistentů. Tady lze se článkem stoprocentně souhlasit, že ne vše je v pořádku, dokonce lze říci, že situace, kdy pacient nedostane správnou informaci, je vážná a neomluvitelná. Ale v popisovaném „testu“ to jednoznačně není vina lékárníků. Proč tedy redaktoři (respektive podepsaná redaktorka) nepíší o špatných předpisech, které umožní v očích pacientů záměnu odborného vysokoškolsky vzdělaného lékárníka se středoškolsky vzdělaným asistentem? Proč je systematicky asistent označován za lékárníka, kdežto lékárník za "kolegu"? Vždyť redaktorce je podle dalšího textu poměrně jasné, že se táže méně kvalifikované síly (farmaceutického asistenta), která v případě nejistoty ověřuje informace u kvalifikovaného lékárníka – takový je přece správný postup, nebo se pletu?
Odbočme trochu od tématu. Nehodnotím zde lékárny, zákony upravující prodej léků, úroveň farmaceutických asistentů. Tady lze se článkem stoprocentně souhlasit, že ne vše je v pořádku, dokonce lze říci, že situace, kdy pacient nedostane správnou informaci, je vážná a neomluvitelná. Ale v popisovaném „testu“ to jednoznačně není vina lékárníků. Proč tedy redaktoři (respektive podepsaná redaktorka) nepíší o špatných předpisech, které umožní v očích pacientů záměnu odborného vysokoškolsky vzdělaného lékárníka se středoškolsky vzdělaným asistentem? Proč je systematicky asistent označován za lékárníka, kdežto lékárník za "kolegu"? Vždyť redaktorce je podle dalšího textu poměrně jasné, že se táže méně kvalifikované síly (farmaceutického asistenta), která v případě nejistoty ověřuje informace u kvalifikovaného lékárníka – takový je přece správný postup, nebo se pletu?
Za uvedené alarmující nedostatky mohou svým dílem:
• Majitelé či odborní zástupci vedoucí lékárnu (tím, že zodpovídají za práci svých podřízených, mj. farmaceutických asistentů)
• Zákonodárci a ministerští úředníci (tím, že umožní uvedení pacientů v omyl v osobě obsluhujícího personálu – asistent vs. lékárník)
• Chybující farmaceutičtí laboranti
V celém článku jsem nenašel ani jeden případ chybujícího lékárníka. Přesto zase, jako již mnohokrát, vycházejí jako ti špatní, ba nejhorší, právě lékárníci. Přitom úskalí a obtížnost jejich práce si umí málokdo představit. Zato kritizovat si je dovolí každý. Važte si svého lékárníka.
Škoda, že podobně přísná kritéria, jaká kladou redaktoři na lékárníky, nekladou na svou práci. Je jistě dobře, že upozorní na nebezpečí číhající v lékárnách, ale proč přitom křivě poškozovat skupinu odborníků, která je v tom zcela nevinně? Tak jako by svou práci měli pořádně vykonávat lékárníci (farmaceutičtí asistenti, učitelé, lékaři, právníci, ekonomové, uklízečky, prodavači, zedníci, kuchaři, automechanici, …), měli by svou práci pořádně vykonávat i redaktoři. Pokud svou práci odvedou špatně (ať už úmyslně, nebo jen z pouhé nedbalosti), mohou tím mnoha lidem ublížit, byť v tomto konkrétním případu jen morálně.
Běžný lékárník totiž odpovídá za práci farmaceutického asistenta asi právě tak, jako redaktor odpovídá za roznášku novin nebo stav mé schránky. Výsledek „testu“ MF Dnes je sice neomluvitelně špatný, ale lékárníci jako profesní skupina za to pravděpodobně nemohou.
Libor O. Novotný
Převzato s laskavým svolením autora z jeho blogu.
Související články
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Z monitoringu médií: ČLnK: V každém kraji by měla být alespoň jedna pohotovostní lékárna s nepřetržitým provozem
V České republice je pouze 16 lékáren, které jsou pacientům k dispozici v režimu 24/7. V 7 krajích dokonce není ani jedna. ČLnK proto vydala Stanovisko představenstva ČLnK k řešení lékárenské pohotovosti v České republice, ve kterém se vyjadřuje mimo jiné ke geografickému rozmístění lékáren s nepřetržitým provozem. Alespoň jedna taková lékárna by měla být v každém kraji.
