Odpovědi prezidenta České lékárnické komory, PharmDr. Stanislava Havlíčka na anketní otázky Zdravotnických novin související s povinným členstvím ve stavovských organizacích.
Jaký je váš názor na povinné členství ve stavovské organizaci?
Dříve než rozvinu názor na povinné členství, dovolte mi krátkou úvahu z druhé strany. Co je smyslem komory? Co vede zákonodárce v různých zemích k tomu, že svěří určité profesní skupině, pravomoci dohledu nad výkonem povolání? Je to snaha ušetřit mandatorní výdaje státu a elegantní řešení situace, kdy úředník – laik nedokáže smysluplně a zodpovědně ověřit úroveň a kvalitu poskytované služby? Domnívám se, že ano.
Druhým důvodem pro vznik kategorie „svobodné povolání“, do které výkon lékárnické profese nepochybně patří, je odborný dohled nad výkonem povolání. Laický dohled státní správy, nebo místní samosprávy, může vést k neomluvitelnému zásahu do výkonu profese. Může vést k hrubému nátlaku na porušení výkonu povolání pod hrozbou administrativní obstrukce ze strany dozorového orgánu, který bude mít zároveň možnost nějakým opatřením omezit výkon profese.
Rozhodnutí svěřit dohled nad odborným výkonem profese je výsledkem racionální úvahy a rozumného kompromisu. Kompromisu mezi tím, jak minimalizovat vliv státní správy a místní samosprávy na způsob poskytování služeb v kvalitě a na úrovni odpovídající dosaženému vzdělání a všem principům výkonu profese lege artis. Druhým důvodem je fakt, že sebelepší a sebezodpovědnější státní úředník nedokáže bez patřičného vzdělání výkon profese ani posoudit ani kontrolovat. I v současné právní úpravě, kdy je dohled nad výkonem povolání svěřen profesním komorám, existují oblasti, např. vzdělávání, kdy do výkonu povolání zasahují úředníci – laici. Je smutnou skutečností, že s takovou mírou kombinace alibismu, byrokracie a nekompetentnosti jsem se v dosavadním životě nesetkal. S trochou nadsázky lze takový způsob řízení části výkonu svobodného povolání prostřednictvím úředníků přirovnat k někdejším nechvalně proslulým interrupčním komisím; nejvyšším a prakticky jediným kritériem totiž tehdy byl a i dnes zůstává kádrový profil.
Zřízení profesních komor pro svobodná povolání je racionálním zhodnocením reality a nutnosti zabezpečit dohled nad výkonem těchto povolání bez nároku na státní rozpočet. Jakákoliv jiná varianta bude zcela určitě méně efektivní a pravděpodobně mnohem méně kvalitní. Rozhodnutí, jestli dohled nad výkonem povolání a rozhodnutí, jak zabezpečit „nezávislost“ úsudku poskytovatele těchto služeb, je rozhodnutí politické. S každým takovým rozhodnutím je nepochybně spojena velká míra zodpovědnosti.
Jsem dalek toho, abych horoval pro profesní samosprávu jako pro jediné možné řešení. Je to však řešení, které je ze známých aplikovatelných možností nejprověřenější. Ani státní dohled na výkon povolání nepatří k neověřeným způsobům, má ovšem několik zásadních vad. Za prvé čerpá finance ze státního rozpočtu, tudíž se prodraží. A za druhé závisí jeho efektivita na kvalitě dozorujících úředníků, z nichž žádný nebude dostatečně argumentačně vybaven pro řešení jakéhokoliv odborného dilematu. Nejhorší možnou volbou je kombinace obou systémů, kdy je veřejně deklarována snaha zabezpečit dohled nad výkonem profese prostřednictvím profesní samosprávy a zároveň je navrženo omezit disciplinární pravomoc komory a zabezpečit klíčové oblasti řízení prostřednictvím státních, popřípadě krajských úředníků. Nepovinné členství je jedním ze způsobů, jak lze efektivní řízení výkonu profese významným způsobem narušit.
Zůstal byste členem komory v případě dobrovolného členství?
Jak už jsem uvedl, zavedení nepovinného členství je pouze příkladem polovičatého politického rozhodnutí bez přijetí elementární zodpovědnosti za toto rozhodnutí, které má poskytnout alibi v situaci, kdy je kontrolou profese sice pověřena komora, ale vzhledem k absenci pravidel pro postih „nečlenů“ nemá dostatek pravomocí profese disciplinárně potrestat prokázané porušení pravidel výkonu. Omezením pravomocí komor, například zavedením nepovinného členství, omezuje stát svůj kontrolní a řídící potenciál při dozoru nad výkonem profese a zároveň se zbavuje prověřeného způsobu jak jej zdarma zabezpečit prostřednictvím profesní samosprávy. V takovém případě bych svobodné a nikým neovlivnitelné povolání buďto nevykonával anebo vykonával v zemi, kde jsou uvedené principy standardem a nikoliv záminkou k ostrakizaci. Kde jsou pravidla výkonu povolání trvale platná a odpovídající důstojnosti lékárnického stavu.
Odpovědi všech dotázaných přinesly Zdravotnické noviny v číslech
18,
19 a
20.
