Poslanecká sněmovna ve svých novelizacích zákona o veřejném zdravotním pojištění slevy a bonusy jednou (ne)zakázala a jindy (ne)povolila.
Poslanecká sněmovna – kapitola první
Již definitivně schválená novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která nyní čeká na zveřejnění ve sbírce zákonů a která bude účinná pravděpodobně od 1. 12. 2011, říká toto:
V § 32 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:
“(4) Zdravotnické zařízení oprávněné vydávat léčivé přípravky nesmí v souvislosti s výdejem léčivého přípravku vázaného na lékařský předpis, hrazeného z veřejného zdravotního pojištění, poskytnout, nabídnout nebo slíbit peněžní či nepeněžní plnění, výhody nebo dary majetkové či nemajetkové povahy, a to ani prostřednictvím třetích osob.
(5) Při zjištění opakovaného porušení povinnosti podle odstavce 4 je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Pokutu je možno uložit i opakovaně. Při ukládání pokuty zdravotní pojišťovna přihlíží k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy zdravotní pojišťovna zjistila porušení nebo nesplnění povinnosti, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění povinnosti došlo. Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.”.
Co tato novelizace znamená? Nejsrozumitelněji lze odpovědět formou otázek a odpovědí.
Budou zdravotnická zařízení moci poskytovat pacientům při výdeji na recept nějaké výhody či dary v penězích nebo v jiné formě?
Ne.
Ani prostřednictvím slevových pacientských karet a podobných systémů slev?
Ani takto ne.
Budou zdravotnická zařízení moci poskytovat pacientům při výdeji na recept slevy z cen, resp. z doplatků?
Ano.
Bude postižitelný provozovatel lékárny, když zákon bonusy zakazuje zdravotnickému zařízení, které nemá právní subjektivitu?
Při doslovném výkladu nikoliv. Bude záležet na rozhodnutí soudu.
Mimosněmovní intermezzo
Vedoucí představitel nejmenovaného provozovatele řetězce lékáren pozdě zaznamenal, co bylo ve sněmovně schváleno, a informoval o této novince tisk a ÚOHS. Kromě něj si výsledku své činnosti všimli také někteří poslanci, kteří se při schvalovacím procesu dostatečně nezorientovali v záplavě pozměňujících návrhů, mezi nimiž se skrýval i zákaz bonusů.
Poslanecká sněmovna – kapitola druhá
Tlaky na neutralizaci zákazů bonusů měly možnost se ventilovat hned při projednání další velké novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ve sněmovně v posledních měsících stíhá jedna novela druhou. Výsledkem je toto ustanovení navržené nejmenovaným poslancem:
V § 32 se doplňuje odstavec 6, který zní:
“(6) Za porušení povinností podle odstavce 4 se nepovažuje poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení peněžního či nepeněžního plnění, výhody nebo daru majetkové či nemajetkové povahy, které poskytne poskytovatel oprávněný vydávat léčivé přípravky současně se snížením nároku ze zdravotního pojištění poskytovatele oprávněného vydávat léčivé přípravky, které vyplývá z platné úhrady léčivého přípravku příslušné zdravotní pojišťovně. Uvedené se však nevztahuje na případy, kdy ke snížení ceny léčivého přípravku dojde tím, že poskytovatel oprávněný vydávat léčivé přípravky neuplatní plnou výši regulované ceny a obchodních výkonů, tedy v případě snížení prodejní ceny léčivého přípravku.”.
Novela je v současné době v senátu, který ji zřejmě odmítne a vrátí poslanecké sněmovně. Předpokládá se však její přijetí s účinností asi od 1. 4. 2012 (v závislosti na uveřejnění ve sbírce zákonů).
Výsledek novelizací?
Porozumět novému odstavci 6 je obtížné a čtenář by se neměl zbytečně trápit tím, že jej nedokáže uchopit ani po několikerém přečtení. Obtížnost si ostatně uvědomoval i sám zákonodárce, když pro jistotu přímo v textu zákona dovysvětlil, že neuplatnění plné výše regulované ceny a obchodních výkonů znamená snížení prodejní ceny léčivého přípravku. I přes toto vysvětlení není ale snadné pochopit, o co tu běží. Kombinaci odstavce 4 a nového odstavce 6 lze snad vysvětlit těmito třemi pravidly:
Pravidlo č. 1:
Peněžní či nepeněžní plnění, výhody nebo dary majetkové či nemajetkové povahy se nesmí poskytovat, nabízet nebo slibovat, jestliže lze vysledovat souvislost s výdejem léčivého přípravku vázaného na lékařský předpis a hrazeného z veřejného zdravotního pojištění.
Pravidlo č. 2:
Pravidlo č. 1 neplatí, když současně s některou z uvedených výhod provozovatel oprávněný k výdeji sníží nárok ze zdravotního pojištění vůči zdravotní pojišťovně. Co se tím rozumí, není jasné. Zřejmě má jít o dobrovolné snížení nároku na úhradu vůči pojišťovně. O jak velké snížení má jít, v zákoně nelze vyčíst. Postačí snížení úhrady 1 Kč (1 haléř apod.) na 1 recept.
Pravidlo č. 3:
Pravidlo č. 1 ani pravidlo č. 2 neplatí, když provozovatel poskytne pacientovi slevu z ceny přípravku. Zdánlivě jde o slevu na tom přípravku, který je vydáván, ale takto úzce zákon slevu neomezuje. Sleva může být poskytnuta i na jiném přípravku. Bude tedy možné poskytovat (slibovat, nabízet) slevy i u výdeje plně hrazených přípravků, jen se bude sleva týkat jiného přípravku, který si pacient případně vyžádá.
Jinými slovy – ze zákazu slev se stane paskvil.
GML
Dostala se mi do ruky informace členů představenstva GML o výše uvedených novelizacích zákazů bonusů a slev (v příloze pod tímto článkem).
Zákaz slev a bonusů, i když ne zcela dokonalý, skutečně pochází z dílny GML, a za to mu patří dík. Kdyby poslanecká sněmovna shodou okolností neprojednávala hned další novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, nevznikla by příležitost účinky zákazu bonusů vzápětí zničit. To, co se GML podařilo – takřka nepozorovaně zákaz prosadit, bylo skvělým tahem, jehož výsledek ale nemohl v dalším kole a všem na očích přežít. Poslanecká sněmovna je dlouhodobě odpůrcem podobných snah a ani veškeré aktivity pana předsedy GML na tom nedokázaly nic změnit. Na tom není nic špatného. Co ovšem považuji za nešťastné, je zneužití celé situace k vyvolávání záště uvnitř lékárnického stavu.
GML dlouhodobě přesvědčuje lékárnickou obec o tom, že veřejným nepřítelem jsou řetězce a nemocniční lékárníci. Nechci zde diskutovat o tom, jestli je to pravda či nikoliv. Jen připomínám, že správnější by bylo hovořit o provozovatelích řetězcových lékáren a o provozovatelích nemocničních lékáren. Případně o lékárnících v řetězcových lékárnách a o lékárnících v nemocničních lékárnách. Provozovatelé řetězcových ani nemocničních lékáren zpravidla nejsou členy lékárnického stavu, lékárníci, kteří v těchto lékárnách pracují, ano. Nevím, k čemu má sloužit sloučení provozovatelů (řetězcových) s lékárníky (nemocničními), jestliže není založeno na logických závěrech a pravdivých informacích.
Nelze tvrdit, že „Obě dvě tyto skupiny v předcházejícím období dlouhodobě zneužívaly systém regulačních poplatků v lékárnách jako nástroj konkurenčního boje. Představa, že by s touto praxí musely nyní přestat a min. odepsat finanční prostředky, které už do marketingu a reklamy v celé této věci nainvestovaly, pro ně byla nepřijatelná.“, pokud se dvěma skupinami nemíní výlučně provozovatelé lékáren. A to nemíní, protože jednou z těchto skupin mají být nemocniční lékárníci-zaměstnanci.
Informace, že se nemocniční lékárníci připojili k lobbyingu za přijetí další novely, je potom čistou lží. Nic takového se nestalo.
Nepotřebuji hájit zájmy nemocničních lékárníků. Jestliže jsou ale kteříkoliv lékárníci takto nepravdivě napadáni, a to jen za účelem svedení vlastního nezdaru při dotažení legislativního záměru do úspěšného konce na někoho jiného, považuji za nutné k podat vysvětlení. Podobné útoky nikomu nic nepřinášejí a jen ztěžují cestu ke konsenzu mezi všemi lékárníky.
Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík
