1. 4. 2012 nabývá účinnosti novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která po 4 měsících zákazu opět umožňuje poskytování tzv. bonusů pacientům v souvislosti s výdeji léčivých přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění.
Tzv. zákaz bonusů se v zákoně objevil od 1. 12. 2011 v této podobě:
Poskytovatel oprávněný vydávat léčivé přípravky nesmí v souvislosti s výdejem léčivého přípravku vázaného na lékařský předpis, hrazeného z veřejného zdravotního pojištění, poskytnout, nabídnout nebo slíbit peněžní či nepeněžní plnění, výhody nebo dary majetkové či nemajetkové povahy, a to ani prostřednictvím třetích osob.
Od 1. 4. 2012 v zákoně přibylo toto ustanovení:
Za porušení povinností podle odstavce 4 se nepovažuje poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení peněžního či nepeněžního plnění, výhody nebo daru majetkové či nemajetkové povahy, které poskytne poskytovatel oprávněný vydávat léčivé přípravky současně se snížením nároku ze zdravotního pojištění poskytovatele oprávněného vydávat léčivé přípravky, které vyplývá z platné úhrady léčivého přípravku příslušné zdravotní pojišťovně. Uvedené se však nevztahuje na případy, kdy ke snížení ceny léčivého přípravku dojde tím, že poskytovatel oprávněný vydávat léčivé přípravky neuplatní plnou výši regulované ceny a obchodních výkonů, tedy v případě snížení prodejní ceny léčivého přípravku.
Pro praxi nemá valný význam přemýšlet nad tím, co přesně myslel zákonodárce druhou větou („Uvedené se však nevztahuje…“). Důležitá je odpověď na otázku, jak postupovat?
ČLnK považovala účinný zákaz bonusů za správný nástroj kultivující prostředí na lékárenském trhu. Faktické zrušení zákazu bonusů od 1. 4. 2012 proto komoru staví do nepříjemné pozice, v níž se s mnoha dalšími subjekty musí vypořádat s výkladem nového zákonného ustanovení. Samozřejmě se nabízí restriktivní výklad, podle kterého by stále byly bonusy velmi omezeny. Takový výklad by ale neobstál před těmi, kteří své marketingové nástroje brousí vždy až na samé ostří zákona. Komora by takto pouze doporučila postup, který by mnoha lékárnám bránil využívat účinně slev, a ty by pak byly vystaveny konkurenci, která by názor komory nerespektovala, a získávala tak výhodnější postavení. Z tohoto důvodu je naopak nutné zákon vyložit co nejvolněji, aby od počátku nikdo nebyl zbytečně omezen na svých možnostech, a aby z faktického zrušení zákazu bonusů netěžili jen někteří. Jaké je tedy minimalistické, a přesto stále bezpečné doporučení?
1. Jakékoliv přímé snížení ceny léčivého přípravku je povoleno.
Není přitom rozhodné, jestli je přípravek vydáván s úhradou od zdravotní pojišťovny, nebo bez úhrady, jestli je vázaný na recept nebo je volně prodejný, jestli je při jeho výdeji hrazen regulační poplatek, nebo není.
Přímým snížením ceny se rozumí skutečně jen sleva z ceny. Nemůže jít například o naúčtování plné ceny a následné poskytnutí jiného plnění, třeba i finančního.
Při tomto přímém snížení ceny není ani nutné poskytovat jakoukoliv slevu zdravotní pojišťovně.
2. Lze uplatnit i jiné formy výhod. Např. nepeněžní plnění pacientovi, peněžní plnění pacientovi, které ale nemá podobu přímé slevy pacientovi, apod.
V těchto případech je ale nutné snížit nárok vůči zdravotní pojišťovně. Jak? Existují různé názory. Chybný je názor, že pojišťovna musí od lékárny obdržet alespoň tolik, kolik obdržel pacient. Ze všech možností se jako nejbezpečnější jeví poskytnutí slevy z úhrady ve výši 1 haléře na každé balení léčivého přípravku hrazeného byť i jen z části ze zdravotního pojištění, při jehož výdeji byl pacientovi poskytnut jakýkoliv bonus (vyjma přímé slevy z ceny přípravku podle bodu 1.).
3. Může docházet ke sporným výkladům toho, zda určitý způsob bonifikací pacientovi je přímým snížením ceny nebo nikoliv. Např. půjde o slevovou kartu, na níž se pacientovi přičítá určitá hodnota za nákupy, kterou následně může vyčerpat jako slevu z ceny přípravku. Nebo o slevovou kartu jen pro určitou typovou skupinu pacientů. Z opatrnosti lze doporučit, aby při těchto výdejích bylo postupováno podle bodu 2, tedy aby byla zdravotní pojišťovně poskytnuta sleva z úhrady.
Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce ČLnK
