Kubek: Nabízím kontinuitu dosavadní práce ČLK

Zdravotnické noviny se zeptaly současného prezidenta a zároveň opětovného kandidáta Milana Kubka, čím se komora v minulých letech zabývala, co se za jeho působení ve funkci podařilo a co nikoli. ČLK je podle něj v současné době ekonomicky stabilizovaná. „Finanční majetek komory se zvýšil z 10 na 25 milionů korun. Zmizely různé skandály spojované s ČLK, které před mým nástupem plnily stránky tisku. Komora je dnes mnohem otevřenější a transparentnější. Informace o jejím fungování jsou každému dostupné na internetu. Především jsem rád, že ČLK přežila všechny politické útoky a uhájila svoji nezávislost, aniž by se při tom zpronevěřila své povinnosti hájit profesní zájmy svých členů,“ říká prezident komory v rozhovoru pro ZDN.

* * Které útoky máte na mysli?

Prvním útokem byl návrh poslance Kochana na podřízení profesní lékařské samosprávy ministerstvu zdravotnictví. Rozhodnutí komory by pak byla platná jen po odsouhlasení ministrem. Funkční období všech demokraticky zvolených funkcionářů ČLK mělo předčasně končit, a pokud by se nesešla nadpoloviční většina lékařů, nemohly by být zvoleny orgány nové. Obdobně jako v roce 1950 by nakonec majetek rozpuštěné komory patrně převzal stát. Jako druhý politický útok na komoru pak vnímám aktivitu 25 senátorů, kteří u Ústavního soudu zpochybňovali legitimitu povinného členství v ČLK. Soud po dvou letech nakonec drtivou většinou rozhodl, že povinné členství v komoře je v souladu s ústavou a komora hájí práva lékařů legitimním způsobem. To bylo opravdu velké vítězství, neboť rozhodnutí Ústavního soudu je v této věci konečné. Pro lékaře je však jistě důležitější, že se nám podařilo zabránit přijetí Julínkových zákonů, jejichž cílem byla privatizace zdravotního pojištění a fakultních nemocnic a ekonomická likvidace soukromých lékařů. Julínkova reforma totiž byla výhodná pouze pro zdravotní pojišťovny a jejich vlastníky, případně pro provozovatele řetězců zdravotnických zařízení. Pojišťovny měly získat právo vyjednávat individuální smlouvy se zdravotnickými zařízeními a platit jim za stejnou zdravotní péči různě. Pokud by mezi sebou zdravotnická zařízení měla soutěžit cenami svých služeb, nikdy by soukromí lékaři nemohli odolat tlaku řetězců finančně (pokračování na straně 2) (pokračování ze strany 1) propojených s pojišťovnami. Pokud by lékař nepřistoupil na diktát pojišťovny, po šesti měsících měl přijít o smlouvu úplně. Julínek chtěl zrušit výběrová řízení na smlouvy s pojišťovnami, všechna dohodovací řízení i „Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami“, tedy ceník naší práce. A aby toho nebylo dost, soukromí lékaři měli přijít o své stávající registrace, tedy o existenční jistotu. Lékařům-zaměstnancům pak ministr nabízel prodloužení základní pracovní doby o 8 hodin týdně. Uzákonění těchto „pracovních sobot“ se nám také podařilo zabránit.

* * Mohl byste popsat konkrétní služby, které komora v současnosti lékařům poskytuje?

ČLK nabízí lékařům profesionální právní servis a informuje své členy nejenom prostřednictvím internetu, ale zejména cestou časopisu Tempus Medicorum, jehož úroveň se výrazně zlepšila. Tisíce lékařů využívají komorou sjednané pojištění odpovědnosti, jež spolehlivě kryje veškerá rizika plynoucí z výkonu povolání. Obrovský rozkvět zažívá celoživotní vzdělávání lékařů organizované a garantované komorou. Nejen že roste počet vzdělávacích akcí, ale jejich nabídka je stále pestřejší. Novinkou je pro lékaře bezplatné internetové vzdělávání, plně kompatibilní s evropskými systémy. Osobně jsem hrdý na fond pro podporu vzdělávání mladých lékařů Iuventus Medica, jehož vznik jsem inicioval. Tento projekt Nadace Charty 77 již letos pomohl 170 lékařům a pro příští rok bude moci rozdělit bezmála 2 miliony korun. Naši mladí lékaři navíc díky komoře mají přístup do své celoevropské organizace PWG a komora je na mezinárodním poli aktivnější než kdy dřív. Nejprve byla kolegyně doktorka Stehlíková zvolena předsedkyní podvýboru CPME pro vzdělávání a kvalitu lékařské péče a následně já viceprezidentem této organizace hájící zájmy 2 milionů evropských lékařů vůči orgánům Evropské unie. Žádný z těchto úspěchů by nebyl myslitelný bez poctivé práce celého týmu mých spolupracovníků, kterým bych tímto rád poděkoval.

* * Co se za dobu vašeho funkčního období naopak nepovedlo, kde zůstaly rezervy?

Stále mne mrzí, že prezident Klaus po volbách v létě 2006 vetoval novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou jsme ve spolupráci s tehdejším ministrem Rathem prosadili v parlamentu. Soukromí lékaři kvůli tomu přišli o existenční jistotu v podobě trvalého smluvního vztahu, který by je osvobodil z područí zdravotních pojišťoven, i o možnost prodeje svých praxí včetně smluv s pojišťovnami. ČLK stále nemůže hájit zájmy svých členů přímo v dohodovacích řízeních a výsledky výběrových řízení nejsou pro zdravotní pojišťovny ani dnes závazné. V neposlední řadě pak licence komory nejsou dostatečným základem pro přiznání specializované způsobilosti ministerstvem. Navzdory aktivitě ČLK výdaje na zdravotnictví řadí Českou republiku na samý chvost mezi vyspělými státy. Slušnou evropskou kvalitu a širokou dostupnost lékařské péče zajišťují politici občanům stále na úkor zdravotníků, kteří zůstávají nedobrovolnými sponzory tohoto zvráceného systému. Platy lékařů jsou žalostně nízké a v personálně zdevastovaných nemocnicích je navzdory našemu upozorňování plošně porušován zákoník práce i evropská směrnice o pracovní době. To ohrožuje bezpečnost pacientů. Soukromí lékaři nejsou v rovnoprávném postavení vůči zdravotním pojišťovnám. Dokázali jsme sice přinutit stát k tomu, aby začal finančně podporovat specializační vzdělávání lékařů, ale již jsme neměli sílu zabránit parazitování na těchto penězích a nedokázali jsme bohužel ani zabránit rozpadu samotného specializačního vzdělávání, na kterém se vedle ministerstva spolupodepsaly lékařské fakulty a některé odborné společnosti. Věřím, že po nástupu nového ministra a po odvolání náměstkyně Hellerové se České lékařské komoře, která podporuje občanské sdružení Mladí lékaři, může podařit potřebné změny v tomto směru prosadit.

* * Proč by vás měli delegáti znovu zvolit? Jaký máte program?

Můj program je jednoduchý: Vyšší cena práce a slušné profesní podmínky pro lékaře. Profesní autonomie a důstojnost lékařského stavu. Pouze silná, nezávislá a jednotná profesní samospráva může úspěšně hájit tato základní profesní práva lékařů. Prioritou je prosazení pěti zákonů, které má ČLK již připravené. Jedná se o novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, novelu zákona o České lékařské komoře, novelu zákona o vzdělávání lékařů, novelu zákona o znalcích a chceme též prosadit speciální právní normu sjednocující pravidla odměňování lékařů zaměstnanců. Nabízím kontinuitu dosavadní práce komory a věřím, že díky příznivějšímu politickému klimatu máme šanci být při prosazování potřebných změn ve zdravotnictví úspěšnější než dosud.

* * Co říkáte na svou protikandidátku profesorku Hercogovou? Jaké proti ní máte výhody?

Paní profesorka je dáma nejen šarmantní, ale též velmi aktivní. Je přednostkou kliniky ve fakultní nemocnici a současně provozuje vlastní poměrně velké zdravotnické zařízení zabývající se estetickou dermatologií. Je nejen zvolenou prezidentkou Evropské dermatologické společnosti, ale též šéfredaktorkou Česko-slovenské dermatologie, a založila si dokonce i svoji vlastní odbornou dermatologickou společnost. Z vlastní zkušenosti vím, jak obtížně lze skloubit vedení komory s provozováním praxe, byť i jen na úrovni lékaře první linie. Pokud je paní profesorka ochotná obětovat svoji další vědeckou dráhu boji za práva lékařů, pak musí mít náš obdiv. Já se však spíše obávám, že nemá představu o tom, kolik práce s sebou funkce prezidenta lékařské komory nese, pokud není chápána pouze jako zajímavá dekorace na vizitku. Práce prezidenta je úplně něco jiného než si jednou za dva měsíce sednout na hodinku s kolegy na Vědecké radě ČLK.

* * Hovoříte o jednotě, ale vaši kritici vám vyčítají právě to, že lékaři jednotní nejsou.

V demokratické organizaci, jako je ČLK, nemůžete jednotu nikomu nařídit. Lékaři jsou vzdělaní lidé a každý z nich je zvyklý prosazovat svůj vlastní názor. To není výmluva, ale popis skutečnosti. Podle osvědčené praxe divide et impera pak politici různorodost názorů mezi lékaři šikovně využívají. Řada funkcionářů různých lékařských organizací také občas podlehne pokušení získávat za zády komory a na úkor ostatních lékařů nějaké speciální výhody, v lepším případě pro určitou skupinu lékařů, v horším sami pro sebe. I to je realita. Přesto věřím, že je jen otázkou času, kdy většina lékařů pochopí, že tento sobecky individualistický způsob jednání se státem ku prospěchu lékařského stavu nevede. Prubířským kamenem jednoty lékařského stavu bude akce „Děkujeme, odcházíme“. ČLK vyzvala nemocniční lékaře, aby se připojili, a soukromé lékaře, aby své kolegy solidárně podpořili a nenechali se vmanévrovat do pozice „stávkokazů“. V nemocnicích se dnes bojuje za cenu lékařské práce, a tedy i za zájmy soukromých lékařů. Je to obrovská šance, kterou si nesmíme dovolit propást.

* * Jedním z důvodů, proč členka představenstva ČLK Eva Hledíková navrhla jako vašeho protikandidáta profesorku Hercogovou, je údajná ztráta autority komory uvnitř lékařské akademické obce, k níž mělo za vašeho vedení dojít.

I kolegyně Hledíková nese jako členka představenstva svůj díl spoluodpovědnosti za stav komory, byť pochopitelně mnohem menší než já. Respekt si komora u lékařů nemůže získat jinak než důslednou obhajobou jejich profesních práv. Autoritu si zkrátka musíte odpracovat, nezískáte ji řadou titulů, které máte na vizitkách před svým jménem nebo za ním. Osobnost prezidenta ČLK je jistě důležitá, avšak je třeba férově přiznat, že žádný prezident nedokáže vybojovat pro lékaře to, o co si oni sami nedokáží říct. Komora může lékaře vést, ale bez jejich podpory nic nedokáže. Čekání na mesiáše není ničím jiným než ztrátou času, případně výmluvou, která se hodí těm, kdo nejsou ochotní dělat vůbec nic. Moc bych se ale přimlouval za to, aby delegáti sjezdu, ať již prezidentem komory zvolí kohokoli, neopakovali „škodolibost“, které se na jaře 2006 dopustili vůči mně, když do představenstva navolili z větší části kolegy, kteří měli úplně opačné názory než já a snažili se mi „jít po krku“. To nikam nevede a takové fatální chyby bychom neměli opakovat. Představenstvo prostě musí spolu s prezidentem a viceprezidentem tvořit tým spolupracovníků, kteří společně povedou komoru a lékařský stav k úspěchům nebo budou společně odvoláni. O základním směřování komory rozhodují delegáti sjezdu zvolení lékaři na okresech. Alespoň nejužší vedení komory by však mělo mluvit společnou řečí a táhnout za jeden provaz.

* * Jak silnou pozici podle svého mínění máte?

Osobně se mi to jen těžko hodnotí. Rozhodující bude, jakou lékařskou komoru si budou delegáti sjezdu přát. Pokud se rozhodnou pro komoru, která bude jen servilně přitakávat politikům, kázat o etice a trestat doktory, pak si budou muset do jejího čela zvolit někoho jiného než mne. Pokud si ale kolegové přejí, aby stavovská organizace hájila práva a zájmy všech lékařů bez rozdílu, jsem připraven takovou Českou lékařskou komoru vést i nadále.

* * Pokud byste nebyl zvolen, čím byste se zabýval?

Začal bych se opět naplno věnovat své soukromé angiologické praxi.

autor: Olga Pavlíková
zdroj: Zdravotnické noviny (1. 11. 2010)