Léčivé přípravky vydávané v ordinacích mohou být padělky

Prakticky od okamžiku, kdy se povede takové rozhraní definovat, nastoupí celé týmy lidí, kteří se snaží „propašovat“ neetické jednání za hranici na území etického. Se šedou zónou mezi dobrým a zlým, etickým a neetickým máme v lékárenství bohaté zkušenosti. Za etické chování považují někteří vracení regulačních poplatků v krajských nemocnicích a lékárnách. Je to etické, protože je to pro dobro pacientů! Zvláštní optika. Podle stejné optiky by bylo etické i to, že se před lékárnu na náměstí postaví hostesky najaté provozovatelem řetězce lékáren a pacientům před vstupem do lékárny říkají: „Víte, že za rohem je nová lékárna naší společnosti, ve které neplatíte doplatky, a navíc vám vrátí regulační poplatek?“

Hranice mezi dobrým a zlým je zkrátka velmi pružná a celý koncept vymezení dolní meze je možná špatně. Možná je starověké řešení lepší. Definovat ideál, nejryzejší možné chování, ke kterému se budeme všichni snažit přiblížit. Neeticky by jednali všichni, které potkáme v protisměru na cestě k ideálu. Zájem by se posunul na zvyšování laťky, na posunování horní hranice místo neustálé kontroly pružnosti hranice spodní.

Vymezení zdola je pouze snaha omezit jednání, které zákon sice nezakazuje, ale zároveň je vnímáno jako nesprávné. Některé činnosti ovšem zákon přímo zakazuje a přesto k nim dochází. Dlouholetým problémem, který je společný lékárníkům i lékařům je tzv. "baťůžkaření". Pro ty z Vás, kterým to nic neříká, jde o činnost, kdy pacient dostává v ambulanci lékaře místo receptů přímo konkrétní balení léčivých přípravků, které se do ambulance dostaly samozřejmě z lékárny (v batohu). Variant tohoto jednání může být více, ale všechny mají společného jmenovatele. Je porušován zákon.

Česká lékárnická komora vnímá problém baťůžkaření jako velmi závažný. Jsme si vědomi toho, že bez ochoty na straně lékáren by k němu nemohlo docházet. I proto jsme se rozhodli aktivně přistoupit k jeho potírání. Nemáme pravomoc kontrolovat a stíhat lékaře a nemůžeme trestat ani provozovatele lékárny, který není členem komory. Přesto všechny skutečnosti o dalších osobách zjištěné v disciplinárním řízení proti některému z našich členů předáme kontrolním orgánům (SÚKL, zdravotní pojišťovny, ČLK). Podezření proti jednotlivým reprezentantům předáme na vedení farmaceutických firem a jejich asociacím. Věříme, že se tak podaří kultivovat nejenom české zdravotnictví.

Pokud má kdokoliv z čtenářů podobný cíl, může svoje nápady nebo konkrétní podnět a podezření odeslat na adresu komora@lekarnici.cz. 

Právě lékař se totiž dopouští správního deliktu podle § 103 odst. 4, písm. d) zákona č. 378/2007 Sb. (o léčivech), neboť není podle § 82 odst. 2 téhož zákona oprávněn k výdeji léčivých přípravků. Za tento správní delikt je možné uložit pokutu do výše 1 000 000 (jeden milion)korun (§107 odst. 1, písm. d) zákona 378/2007 Sb.).

Cest, jakými se léčivé přípravky dostanou do ambulance lékaře, je vícero. Vzhledem k poslednímu vývoji se zaměřím pouze na tu, kdy léčiva do ambulance dodává reprezentant firmy. Existuje spousta důvodů, kterými svoje chování vysvětluje, nemusím je opakovat. Nejsilnějším ze zástupných argumentů je pravděpodobně větší komfort pro pacienta a možná taky jeho úspora regulačního poplatku.

Existuje ale celá řada opravdových argumentů, kvůli kterým opravdu stojí za to takovou spolupráci odmítnout. Kromě již zmíněné pokuty milion korun za správní delikt jsou tu i další rizika. Evropská komise právě zpracovává směrnici, která má zabránit vstupu padělků na trh. Balení, která Vám někdo přiveze do ordinace, mohou být padělky. Už dávno se nepadělají pouze drahá nebo žádaná léčiva (anabolika, antiobezitika nebo léky na erektilní dysfunkci) v poslední době byly zaznamenány případy padělání levných kardiovaskulárních léků a dokonce i zubních past. Padělá se všechno, co může generovat zisk.

Další významnou skutečností je, že protihodnotou si reprezentant odváží recepty skutečných pacientů, včetně adres a rodných čísel. Kromě zjevného porušení zákona na ochranu osobních údajů ztrácí mnohem víc lékařova důvěryhodnost. Bude pacient důvěřovat lékaři, který s jeho osobními údaji nakládá takto nerozvážně a předá je někomu, kdo zdravotníkem určitě není, kdo dokonce nemá ani vzdělání v jakémkoliv zdravotnickém oboru?

Možná vám nepřipadají moje argumenty důležité, možná nad nimi mávnete rukou. Možná je na misce vah i jiný benefit, který převáží zákon, rizika, etiku i morálku. Pak se nabízí otázka: Stojí to za to?

 
PharmDr. Stanislav Havlíček