Omezením pravomocí komor stát devalvuje své původní rozhodnutí

Česká lékárnická komora oslavila 20leté výročí svého založení. Jak se za tu dobu z vašeho pohledu změnilo postavení lékárníků v českém zdravotnictví?

Lékárenství bylo vždy oborem, který je směsí magické alchymie, vůně léčivých bylin a trochy tajemství. Když přijdou děti do lékárenského muzea nebo do zázemí lékárny při „dnu otevřených dveří“, nejvíc ze všeho je zaujmou signatury, černobílé s lebkou a zkříženými hnáty označující jedy a zelené s nápisem „Jen pro zvířata“. Za touto úvodní, zjednodušující zkratkou je široký komplex znalostí, dovedností a zodpovědnosti, o kterém všichni lékárníci vědí, ale málo o něm mluví. A to je náš velký handicap.

Chybí nám popularizátoři farmacie. Osobnosti, které by dokázaly srozumitelně představit jednotlivé lékárenské činnosti. Za poslední dvě desetiletí se vývoj nových léků a terapeutických postupů posunul neuvěřitelným způsobem. To s sebou přineslo také významný posun spektra činností v lékárně a nutnost vstřebat množství nových informací, které musíme ve srozumitelné podobě předat pacientům. S rozvojem internetu také roste počet snadno dosažitelných databází. To vyvolává potřebu aktivně vyhledávat informace a naučit se posuzovat jejich validitu.

Za 20 let se násobně zvýšil počet léčivých přípravků. Možná ke škodě je to vykoupeno globalizací na úkor individuální přípravy. Není nutné vymýšlet jak alternativně vyřešit nedostatek léčiv, způsobený (ne)plněním plánu pětiletky, individuální přípravou v lékárně z dostupných surovin. Veřejnost pak někdy vnímá lékárnu jen jako logistické pracoviště.

Na rozdíl od snadných a poutavých ukázek pro děti (například v Českém farmaceutickém muzeu v Kuksu si návštěvníci mohou sami vyrobit tablety nebo čípky) se velmi obtížně vysvětluje a ukazuje vysoce specializovaná příprava cytostatik nebo parenterálních lékových forem, mnohdy dokonce robotizovaná. Tím spíš, že lékárenské pracoviště s robotickou přípravou cytostatik, na rozdíl od supermoderního robotického operačního sálu, zatím nevyhledal žádný televizní štáb, přitom v této oblasti patří lékárny v České republice k nejlepším na světě.

Z komor se během dvacetileté historie staly významné a poměrně vlivné instituce. Jejich postoje nemohou být politickou reprezentací přehlíženy. Jak vnímáte snahy některých politiků omezit vliv komor například zrušením povinného členství?

Jestli dohled nad výkonem svobodného povolání svěřit profesní samosprávě je rozhodnutí politické. Stejně jako rozhodnutí, že na výkon svobodného povolání bude dohlížet stát. V evropském prostoru je profesní samospráva prověřenější způsob. Zřízení profesních komor je racionálním zhodnocením reality a nutnosti zabezpečit dohled nad výkonem těchto povolání bez nároku na státní rozpočet. Státní dohled naproti tomu čerpá finance ze státního rozpočtu, tudíž se prodraží. Jeho efektivita závisí na kvalitě dozorujících úředníků, z nichž žádný nebude dostatečně argumentačně vybaven pro posouzení jakéhokoli odborného sporu.

Před dvaceti lety se Česká republika vydala cestou profesní samosprávy. Pro její kvalitní zajištění má stát vybavit komory potřebnými kompetencemi a následně po nich nekompromisně vyžadovat plnění úkolů, které jim ukládá zákon. Omezením pravomocí komor, například zavedením nepovinného členství, stát devalvuje své původní rozhodnutí, limituje kontrolní a řídicí potenciál při dozoru nad výkonem profese a zároveň se zbavuje prověřeného způsobu jak jej zdarma zabezpečit prostřednictvím profesní samosprávy.

Většina populace vnímá lékárny jako velmi výnosný obchod, který si navíc často spojuje s kritizovaným farmaceutickým průmyslem. Je to pouze předsudek, nebo skutečně dochází k oslabení role lékárníka jakožto poskytovatele zdravotní péče?

Možná předsudek, možná pouze mediální zkratka. Skutečnost potvrzená řadou nezávislých průzkumů však ukazuje na pravý opak. Většina populace chce, aby lékárny byly zdravotnickými zařízeními, kde se jim dostane kvalitního poradenství. Bezmála tři čtvrtiny pacientů navštíví lékárnu při méně závažných obtížích dříve než lékaře.

Role lékárníka se mění, ale její význam rozhodně neklesá, spíše naopak. Významně se na tom podílí také Česká lékárnická komora. Více než desetiletá je tradice informační kampaně „Den lékáren“ a také „Týden lékáren“, při kterých jsou vybírána témata z oblastí podpory prevence onemocnění nebo poradenství v samoléčbě. Na podporu jsou vždycky připravené nejenom edukační materiály pro pacienty, ale také velmi podrobně zpracované Doporučené postupy pro lékárníky.

Pro posílení spolupráce lékař – lékárník jsou oponenty připravených standardů lékaři. Od roku 2010 je první desatero Doporučených postupů vydáno také v knižní podobě. Pokračování je plánováno na rok 2012.

Novou aktivitou ČLnK jsou nefiremní edukační materiály pro pacienty. První brožura s názvem „Antikoagulační léčba warfarinem“ vyjde v listopadu a je připravena ve spolupráci s Klinikou kardiologie IKEM.

Jak byste hodnotil dosavadní působení komory v Evropském svazu lékárníků (PGEU). Co komoře a českým lékárníkům členství v této instituci přineslo?

V důsledku evropských integračních procesů se změnilo též zapojení České lékárnické komory do struktur evropských institucí. Po vstupu České republiky do EU je komora řádným členem PGEU a od roku 2008 zasedá zástupce komory v jeho výkonném výboru (pozn. red. – v roce 2011 pracuje dr. Havlíček jako viceprezident Evropského svazu lékárníků).

PGEU zastupuje a reprezentuje zhruba 400 tisíc lékárníků, kteří v Evropě zabezpečují lékárenskou péči pro 500 milionů pacientů. Celkově to představuje více než 46 milionů kontaktů lékárníka a pacienta denně.

Lékárenství v řadě zemí prochází významnými změnami, obdobně jako u nás, pro některé jsme dokonce vzorem. Je však tento vzor správný, pozitivní a můžeme naopak my převzít některé principy z EU?

Vstupem do EU Česká republika přístupem k lékárenství negativně přispěla liberalizačním trendům. Evropská unie se odvděčila řadou směrnic, které bylo třeba transponovat do českého právního řádu. Bylo to velkým poučením, že schválenou směrnici nedokáže změnit žádná národní profesní skupina, dokonce ani žádná národní vláda. Důležité je být u procesu schvalování směrnic v okamžiku jejich vzniku.

Česká lékárnická komora, jakožto jediná reprezentativní organizace českých lékárníků, má nyní možnost být přímo u toho, když se tvoří předpisy, které v nepříliš vzdálené budoucnosti ovlivní práci všech lékárníků v EU.

Každé výročí automaticky evokuje otázku „co dál?“. Jak byste si přál, aby se vyvíjela ČLnK v příštích 20 letech? Jakou roli by měli lékárníci hrát v našem zdravotnictví do budoucna?

Nápadů na dalších 20 let mám samozřejmě spoustu. K realizaci některých z nich může výrazně pomoci novelizace zákona o komorách. Moji představu o budoucnosti oboru lze stručněshrnout do šesti hesel. Tři hlavní cíle, kterých bychom měli dosáhnout, jsou skryty pod písmeny S:

Stabilita: Ideálně ve všech souvislostech a v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Tedy stabilita politická, ekonomická i oboru jako takového.

Specializace: Demografický vývoj a něho vyplývající změny ve struktuře onemocnění a věku pacientů a také změny v životním stylu nepochybně povedou k dalším změnám ve struktuře poskytované zdravotní péče. Z tohoto pohledu je třeba se soustředit na užší specializace všech zdravotnických profesí, včetně lékárenství. Racionální a smysluplný rozvoj specializací umožní na jedné straně udržení současného vysokého standardu poskytované lékárenské péče a zároveň zabezpečí vyšší efektivitu a dostupnost specializované péče zacílené a modifikované podle aktuální potřeby specifických skupin pacientů, ať už definovaných podle druhu onemocnění nebo podle věku.

Servis: Do budoucna musí profesní samosprávy dále rozvíjet služby poskytované svým členům, pacientům a také posilovat a zefektivňovat činnosti související s vedením agend a komunikace se státní správou a místní samosprávou.

Tři hlavní role, které má v dosažení cílů hrát komora, jsou pak skryty pod písmeny M:

Maják: Včas upozorňovat na hrozící rizika a hledat bezpečnější alternativy. Názor komory musí být vidět i slyšet, musí stát na reálných a pevných základech a být zárukou názorové kontinuity a konzistence. Komora musí fungovat též jako maják, u kterého její členové spolehlivě najdou oporu a pomoc při řešení profesních i osobních životních situací.

Mozek (nebo spíše Myšlenky): Jako tvůrce myšlenek musí být komora protiváhou samoúčelným a krátkozrakým politickým, případně úřednickým řešením. Být z odborného hlediska argumentačně připravena nejen ke zhodnocení pozitiv i negativ, ale zároveň na základě analýzy aktivně navrhnout optimální řešení.

Motor: Být Majákem i Mozkem vyžaduje solidní profesionální zázemí. Komora musí mít dostatek lidí, ideálně z řad členů, kteří jsou ochotni udělat pro stav něco navíc. Pak bude komora motorem, který neustále posunuje obor i kvalitu poskytovaných služeb výše.

10.10.2011    Zdravotnické noviny
Filip Kůt Citores