Vybíráme z Časopisu českých lékárníků. Publikováno v čísle 12/2010.
Svaz lékárníků Evropské unie (PGEU) je evropskou asociací, která reprezentuje veřejné lékárníky. V loňském roce oslavil 50 let od svého založení a sdružuje národní profesní organizace lékárníků z 31 evropských zemí. Prostřednictvím svých členů zastupuje více než 400 000 lékárníků, kteří poskytují farmaceutickou péči pro více než 500 miliónů pacientů. Každý den navštíví lékárnu v členských zemích přes 46 miliónů pacientů. Česká lékárnická komora je součástí PGEU 13 let a k výše uvedeným číslům přispívá 8000 lékárníky a téměř 11 miliony pacienty.
Od roku 2004 je Česká republika členskou zemí Evropské unie. Členství samotné je možné hodnotit různě a není tajemstvím ani eurooptimismus předních českých politiků ani euroskepticismus prezidenta republiky. Každý z nás se nejednou setkal s neúměrně byrokratickou aplikací směrnic EU do českého právního řádu. Nemalá část neúměrně byrokratických aplikací byla připravována na ministerstvu zdravotnictví. Nejextrémnějším příkladem může být vyhláška z pera Marie Součkové na balení koblih. Povinnost balit koblihy naštěstí ve vyhlášce dlouho nevydržela. Možná právě proto, že se Česká republika do EU teprve blížila a výmluva na nutnost transponovat předpisy EU ještě nebyla tak osvědčená jako dnes.
V jiných případech jsme takové štěstí neměli. Přestože ve většině států EU mají lékárny výjimku pro zacházení s prekursory, nepodařilo se o tom přesvědčit naše poslance a novela zákona o návykových látkách, připravená v roce 2007, přinesla provozovatelům lékáren novou povinnost. Proti lékárnám, které 20 let bezúhonně a lege artis připravovaly IPLP z efedrinu nebo ergotaminu, ale nevyřídily si příslušné povolení, jsou vedena správní řízení.
Štěstí jsme neměli ani při schvalování části šesté zákona o veřejném zdravotním pojištění podle transparenční směrnice EU. Tato část zákona byla také připravena v roce 2007 a komplikace s novými pravidly cenotvorby zažíváme třetím rokem na vlastní kůži. Konečné slovo nad osudem části šesté zákona bude mít nakonec Ústavní soud. Otázkou je, kdo a s kým zahájí správní řízení za dlouholeté porušování zákona.
Touto stručnou exkurzí od koblih přes ergotamin až k revizi úhrad jsem jenom chtěl naznačit, že příliš byrokratické opisování evropského práva s sebou přináší spoustu problémů. Některé z nich lze vyřešit už v samém zárodku, silou 400 tisíc lékárníků sdružených v PGEU. Na národní úrovni to následně předpokládá alespoň bazální zájem o evropské dění. Druhým, možná dokonce třetím rokem se v evropském parlamentu připravuje tzv. farmaceutický balíček. Ruku na srdce, kdo si pod tím dokážete něco představit? A přitom první ze tří částí (ta o farmakovigilanci) už je evropským parlamentem schválena a druhá (informace pro pacienty) prošla druhým čtením. Nejkontroverznější je část třetí, která řeší (měla by řešit) problematiku padělků léčiv.
Do „farmakovigilance“ se podařilo uplatnit všechny změny navržené PGEU a nadějně vypadá také projednávání „informací“. V oblasti ochrany pacientů před padělky léčiv se ukazuje, že problematika se zdaleka netýká pouze padělků, ale také rozšíření ochranných prvků na balení léčiv a monitorování každého jednotlivého balení léčiva od výrobce až k pacientovi.
V oblasti ochranných prvků je proti RFID označování (používá se v pilotním projektu ve Španělsku) mírným favoritem 2D kódování vnějšího obalu (mělo by nahradit stávající čárové kódy a je to takový ten čtvereček, co vypadá jako rozsypaný čaj a najdete například na krabičce s jednou modrou tabletou).
Naproti tomu je způsob kontroly distribuce léčiv stále otevřenou záležitostí. Návrh, aby všechny články distribučního řetězce (zejména lékárny) online kontrolovaly a evidovaly každé balení léčivého přípravku, se setkal s výrazným nesouhlasem. Není dosud jasné, kdo vybuduje a bude provozovat celoevropskou informační síť, co bude obsahem ověření a hlášení a komu budou data sebraná v lékárnách patřit. Takové deja-vu centrálního úložiště v evropském měřítku.
Je jisté, že farmaceutický balíček budou muset po přijetí v evropském parlamentu akceptovat také národní vlády. A také je více než jisté, že každá ze schválených změn bude něco stát. Jen v případě změny čárového kódu na 2D kód bude nutné změnit i scannery kódů, stávající neumí 2D kód přečíst. Přitom jeden takový 2D scanner vyjde na 200 – 300 €. Hromadná výměna ve všech lékárnách sice může roztočit kola ekonomiky (čínské), ale evropským lékárníkům se moc nezamlouvá.
Je dobře, že jsme součástí velké evropské rodiny lékárníků. Spoustu aktivní práce odvede PGEU přímo v Bruselu. Ale za každou prací jsou vždycky lidé a PGEU nemůže efektivně fungovat bez aktivity svých členských organizací. Pro rok 2011 jsem byl za Českou lékárnickou komoru zvolen do pozice viceprezidenta PGEU a to mj. znamená, že květnové zasedání pracovních skupin PGEU přivítáme v Praze. Věřím, že se evropská témata budou objevovat i na těchto stránkách.
Přestože máme spoustu svých vlastních domácích problémů, neměli bychom rezignovat a nečinně přihlížet, jak se v EU chystají další a další balené koblihy.
PharmDr. Stanislav Havlíčekprezident České lékárnické komory, ČLnK
viceprezident Svazu evropských lékárníků, PGEU
Související články
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Rozhovor s Alešem Krebsem, prezidentem České lékárnické komory v časopisu Interview
Časopis, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi a nejvýznamnějšími představiteli domácí i zahraniční kultury, vědy, sportu či politiky ve svém červnovém čísle otiskl také obsáhlý rozhovor s prezidentem ČLnK Alešem Krebsem. Lékárníci mají v tomto vydání dvojí zastoupení. Dalším kolegou, který poskytl rozhovor je Stanislav Havlíček, který vypráví o svých misích s Lékaři bez hranic.
Z monitoringu médií: ČLnK: V každém kraji by měla být alespoň jedna pohotovostní lékárna s nepřetržitým provozem
V České republice je pouze 16 lékáren, které jsou pacientům k dispozici v režimu 24/7. V 7 krajích dokonce není ani jedna. ČLnK proto vydala Stanovisko představenstva ČLnK k řešení lékárenské pohotovosti v České republice, ve kterém se vyjadřuje mimo jiné ke geografickému rozmístění lékáren s nepřetržitým provozem. Alespoň jedna taková lékárna by měla být v každém kraji.
