Dohoda o hmotné odpovědnosti

Dohoda o hmotné odpovědnosti (přesněji dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování) bývá na pracovišti s více zaměstnanci uzavřena jako dohoda o kolektivní (společné) odpovědnosti. Ta je pro zaměstnance, vyjma vedoucího a jeho zástupce, výhodnější než druhý model, který se v praxi také vyskytuje. Někdy je odpovědnost upravena nikoli dohodou o společné odpovědnosti, ale individuálními dohodami s jednotlivými zaměstnanci.
 
Při sjednání odpovědnosti individuálními smlouvami odpovídá za schodek v plné výši každý zaměstnanec. To nutně neznamená, že každý zaměstnanec odpovídá za celý schodek bez ohledu na ostatní zaměstnance a že zaměstnavatel může na každém zaměstnanci požadovat náhradu schodku v plné výši. Vždy se musí přihlédnout k rozsahu odpovědnosti, který je u každého jednoho zaměstnance omezen rozsahem ostatních zaměstnanců. Určit rozsah odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců je obtížné. Za určitých okolností může být rozsah u všech stejný. Za jiných okolností může být rozdílný. V každém případě není zaměstnanec s individuálně sjednanou odpovědností na pracovišti s více zaměstnanci chráněn omezujícími podmínkami popsanými dále u odpovědnosti kolektivní.
 
V případě sjednané kolektivní odpovědnosti platí pro určení podílů zaměstnanců na náhradě schodku tyto zásady:
 
1.      Podíl se určí podle poměru hrubých výdělků, přičemž výdělek vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
2.      Podíl podle bodu 1 nesmí překročit průměrný měsíční výdělek zaměstnance.
3.      Omezení podle bodu 2 neplatí pro vedoucího a jeho zástupce.
4.      Neuhradí-li se výše uvedenými podíly celá škoda, uhradí její zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých hrubých výdělků.
5.      Pokud schodek nebo jeho část prokazatelně zavinil některý ze zaměstnanců, hradí jej bez omezení. Hradí-li takto jen část (protože jen část prokazatelně zavinil), zbytek hradí všichni zaměstnanci podle zásad v bodech 1 až 4.
6.      Zákoník práce dále v § 260 odst. 4 určuje způsob výpočtu hrubého výdělku.
 
Je tedy zřejmé, že v případě kolektivní odpovědnosti zaplatí řadový zaměstnanec vždy maximálně jednonásobek svého průměrného výdělku. Pouze zaviní-li škodu sám, zaplatí ji celou nebo část, kterou zavinil. Vedoucí a jeho zástupce se na schodku podílejí každý dvojnásobnou výší oproti řadovým zaměstnancům, a to až do takové výše schodku, kterou lze při tomto poměru uhradit beze zbytku. Jakmile je schodek vyšší než součet průměrných výdělků řadových zaměstnanců a dvojnásobné částky připadající na vedoucího a jeho zástupce, musí tito dva sami uhradit zbytek schodku.
 
Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík