Kompetence

Váš dojem je nepřesným obrazem složeným z informací, kterých se Vám v poslední době pravděpodobně dostává prostřednictvím webu komory, časopisu a případně i od jiných kolegů. Nepřesným proto, že se ve skutečnosti nejedná o soutěž. Spíše jde o dosud ne příliš otevřeně pojmenovaný spor.
Zatímco komora vychází z myšlenky, že je jejím posláním hájit práva a zájmy svých členů ve všech oblastech lékárenství, grémium prosazuje názor, že jediným, kdo má hájit ekonomické zájmy provozovatelů lékáren, je sdružení těchto provozovatelů. O jaká ustanovení zákona obě strany opírají svou argumentaci?
Ponecháme-li stranou některá méně významná ustanovení právních předpisů (např. o sdružení oprávněných hájit zájmy soutěžitelů při obraně proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku), stěžejní úpravu činnosti komory nalezneme v § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 220/1991 Sb. (o komorách):
(1) Komory
a)         dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor,
b)         zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle zvláštních předpisů,
c)         posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů,
d)         chrání profesní čest svých členů,
e)         vedou seznam členů.
(2) Komory jsou oprávněny
a)         účastnit se jednání při tvorbě sazebníků lékařských výkonů, při tvorbě cen léků, léčivých přípravků a sazebníků ostatních služeb poskytovaných lékárnami,
b)         účastnit se výběrových řízení při obsazování vedoucích míst ve zdravotnictví,
c)         stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu a vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních,
d)         vydávat osvědčení o splnění podmínek podle písmena c),
e)         řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),
f)         uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem,
g)         vyžadovat od svých členů doklady spojené s výkonem povolání,
h)         vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání lékařů, stomatologů a lékárníků,
ch)       účastnit se provádění specializačních zkoušek,
i)          vydávat pro členy komor závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotní péče a ve zdravotnickém výzkumu,
j)         vykonávat další činnosti, pokud tak stanoví zvláštní zákon.
a v § 17 odst. 3 věta první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění:
Smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních zdravotnických zařízení zastupovaných svými zájmovými sdruženími.

Ze zákonných ustanovení tedy zejména vyplývá, že komora mj. hájí práva a profesní zájmy svých členů a účastní se dalších jednání uvedených ve výše uvedeném odstavci 2. Grémium se potom jako jedno ze sdružení provozovatelů lékáren účastní dohodovacího řízení o rámcové smlouvě. Nic více, nic méně.
Komora kromě toho ctí právo každého subjektu, a tedy i své a grémia, jednat s kýmkoliv, kdo je k tomu ochoten, i když mu zákon povinnost k jednání neukládá.
Grémium opačně tvrdí, že komora nesmí činit nic, než co jí svěřuje zákon, a zachází ještě o kousek dál v již zmíněném tvrzení, že řešení ekonomických záležitostí provozovatelů (i když se jedná o lékárníky a členy komory!) jí vůbec nepřísluší. Patrná je i snaha vymezit komoru jako organizaci zabývající se toliko odborností svých členů.
Mezi práva a profesní zájmy členů, které má komora hájit, nepochybně náleží i ekonomické otázky a není představitelné je oddělit od ostatních. Již jen proto, že i otázky odbornosti musí být řešeny na pevných ekonomických základech. Zákonná zmocnění komory jsou koncipována natolik jednoznačně, že není žádných pochyb o jejích vyjednávacích možnostech, které zahrnují vše, co se lékárnictva profesně dotýká. Zákonné zmocnění grémia zahrnuje jen účast v dohodovacím řízení o rámcové smlouvě. Přesto komora ctí právo grémia jednat o všem, co považuje za důležité, s kýmkoliv ochotným naslouchat, a totéž očekává od něj. Budou-li dokonce obě organizace schopné o důležitých otázkách vyjednávat souladně, půjde o ideální stav.
Z kontaktu s členy komory, kteří jsou provozovateli lékáren, vím, že od komory očekávají více než jen řešení otázek odbornosti. Je tedy zřejmé, že mezi členy komory existují přinejmenším dva odlišné názory na její postavení. Z pohledu současného práva však o spor nejde. Do budoucna, a v souvislosti s připravovaným zákonem o České lékárnické komoře nijak vzdáleného, bude nutné zaujmout jednoznačný postoj, zda z komory učinit jen dohlížitele na odbornost lékárníků, či zda udržet její poměrně silné postavení, které má v současnosti. Abych předešel dalším dotazům, sděluji, že názory, které jsem měl možnost vyslechnout, většinově upřednostňují zachování, a pokud možno i posílení, současných pravomocí komory.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce ČLK