Odchod na MD

U těhotné zaměstnankyně platí omezené možnosti ukončení pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele a úplný zákaz okamžitého zrušení pracovního poměru.

    §§ 195, 196, 198 zák. práce - Mateřská dovolená přísluší zaměstnankyni po dobu 28 týdnů (u většího počtu narozených dětí po dobu 37 týdnů). Nastupuje se na ni zpravidla šest týdnů před očekávaným dnem porodu, nejdříve však osm týdnů před tímto dnem.
    Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnankyni (nebo zaměstnanci otci) na její žádost rodičovskou dovolenou nejdéle do tří let věku dítěte. Po tuto dobu není oprávněn s ní ukončit pracovní poměr (s několika výjimkami, např. že se zaměstnavatel ruší).

    § 216 a 218 zák. práce - Doba čerpání mateřské dovolené se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.
    Nevyčerpanou dovolenou v běžném či následujícím kalendářním roce z důvodu čerpání rodičovské dovolené určí zaměstnavatel k čerpání na dobu po skončení rodičovské dovolené.

     § 238 zák. práce - Zaměstnankyně nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou (vyhl. č. 288/2003 Sb.) práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu.
    Těhotná zaměstnankyně nesmí být zaměstnávána pracemi, pro které není podle lékařského posudku zdravotně způsobilá.
    § 241 zák. práce - Požádá-li těhotná zaměstnankyně o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
    Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce ČLK