Problém s reagenčním aparátem

Bezpečnostní technik má částečně pravdu. I když je v reagenčním aparátu jen malé množství nebezpečných chemických látek, můžete mít problémy, pokud to nebudete mít dobře ošetřené. Podrobnosti jsou v zákoně o ochraně veřejného zdraví (258/2000 Sb.).

• Velkým rizikem oblastí je, pokud necháte s těmito látkami pracovat studenty (mladší než 18 let), kteří k vám přijdou na odbornou praxi, bez dozoru (je požadován přímý dohled!) - zavedením výuky laborantek/asistentek na VOŠ tento problém snad zmizí, jakmile poslední ročník SZŠ odmaturuje.

• Problém jsou látky vysoce toxické (v reagenčním aparát budete mít asi jen jodid rtuťnatý, případně tetrajodortuťnatan draselný, který se z jodidu rtuťnatého připravuje) - s těmi může pracovat jen lékárník, nebo osoba, kterou lékárník prokazatelně zaškolil (protokol, 1x ročně opakovat). Pokud s reagenčním aparátem pracuje jen lékárník, není zaškolování nutné. Navíc je u těchto látek povinnost vedení evidence (způsob obdobný jako u návykových látek - příjmy, výdaje, uchovávat 5 let po dosažení nulového stavu analogicky jako dřív byla kniha jedů). A způsob uložení taky zhruba odpovídá návykovým látkám (v prostorách, které jsou uzamykatelné, zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob)

• Další povinosti jsou práci s látkami toxickými (a vysoce toxickými), žíravými, mutagenními, karcinogenními a toxickými pro reprodukci (jako příklady uvedu třeba formalín nebo kyselinu dusičnou). Taky musí být všichni pracovníci, kteří s tím pracují, prokazatelně seznámeni s nebezpečnými vlastnostmi těchto přípravků. Požadavek je pochopitelný a splnit se dá jednoduše tak, že lékárníkovi, který s reagenčním aparátem pracuje, dáte všechny bezpečnostní listy přečíst a pak ho to necháte podepsat (pozn. je to zajímavé čtení a věřte tomu, že tam jsou informace, které ze školy neznáte). Kromě toho zákon na ochranu veřejného zdraví požaduje zpracování pravidel pro zacházení s těmito látkami, ale už přesně neurčuje rozsah ani bližší podrobnosti (napište tam kdo s těmi látkami může pracovat, kde, že má mít rukavice, co má dělat jen v digestoři, kam vylívat zbytky, co dělat, když se něco rozlije). Tato pravidla mají být volně přístupná na pracovišti.

V čem s vaším bezpečnostním technikem nesouhlasím?

• Evidence je povinná jen pro každou vysoce toxickou látku, ne pro každou toxickou! Co je co zjistíte z bezpečnostních listů, vysoce toxický je například kyanid draselný, azid sodný nebo ten výše uvedený jodid rtuťnatý.

• Co se týká povinnosti registrace lékárníka na ministerstvu životního prostředí, nevím, kde na to váš bezpečnostní technik přišel. Povinnost mít autorizovanou osobu pro práci s chemickými látkami již skončila. Něco jiného je uvádění na trh - ale to s reagenčním aparátem neděláte. Naštěstí, jinak by vám povinností přibylo tolik, že byste se nestačil divit.

• Uložení v trezoru (nebo zamčené skříni nebo jinak zajištěné proti vloupání a proti vstupu cizích osob) taky není povinné pro všechno, ale jen pro vysoce toxické látky - naprosto pochopitelné, pokud si jako příklad představíte ten kyanid draselný = cyankáli (takovou věc prostě nemůžu nechat někde ležet!). Ostatní látky máte mít skladovány tak, aby se vyloučila záměna, aby spolu nereagovaly a tak, aby se zabránilo jejich pronikání do životního prostředí a ohrožení zdraví lidu (to jsou samozřejmosti, které snad všechny lékárny dodržují automaticky)

Zkusím to ještě stručně shrnout. Musíte mít pravidla (stačí stručná, jednoduchá, ale musí být přímo na místě, kde zkoušíte totožnost), bezpečnostní listy (dodá distributor) podepsané lékárníkem, že se s nimi seznámil. A když nebudete v lékárně mít vysoce toxické látky a s reagenčním aparátem nebude pracovat nikdo jiný než lékárník, tak to je vše.

Mgr. Hana Šnajdrová

PS1: pokud by se našlo pár dobrovolníků, kteří by mi s tím pomohli, dají se napsat vzorová pravidla pro běžnou malou lékárnu - napište mi prosím na hana.snajdrova@ftn.cz

PS2: Jen ještě upozorňuji na to, že všechna tato pravidla se vztahují nejen na reagenční aparát, ale na vše, co máte v lékárně (mimo léky, potraviny, kosmetiku). Proto doporučuji pečlivě vybírat třeba dezinfekci na podlahy tak, aby to nebyla žíravina (typický příklad dezinfekce/žíraviny je Savo). Jinak budete muset proškolovat, seznamovat a psát pravidla... i pro sanitářky.