Čeština

Tuto problematiku ve vztahu k výkonu povolání farmaceuta řeší § 31 a § 35 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Podle § 31 se znalost českého jazyka vyžaduje pouze v rozsahu nezbytném k výknu příslušného zdravotnického povolání. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje Ministerstvo zdravotnictví (týká se procesu uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání farmaceuta Ministerstvem zdravotnictví). Obdobně dle § 35 se u absolventů akreditovaných zdravotnických magisterských studijních programů farmacie v ČR s jiným vyučovacím jazykem než českým stanoví podmínka schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce v rozsahu nezbytném k výkonu zdravotnického povolání. Není tedy stanoveno, že by lékárník při výkonu profese musel hovořit jedině česky, musí ovšem být schopen se v češtině vyjadřovat. I s ohledem na požadavek řádného, odborného výkonu profese musí jeho komunikace s pacientem probíhat tak, aby byl správně a pro pacienta jednoznačně srozumitelně zodpovědět jeho dotazy týkající se léčby resp. léčivých přípravků a řádně poskytnout mu požadovanou nebo preskribovanou lékárenskou péči, a to bez dobré znalosti českého jazyka nezvládne. Jistě tedy zpravidla nebude problém, hovoří-li slovensky (pokud ovšem neposkytuje péči např. pacientům mladších ročníků, jež slovenštině nemusí rozumět), jiný jazyk by patrně problém činil a pak by lékárník nemohl vykonávat expedici, ale jedině jiné činnosti, kde by taková znalost českého jazyka nebyla nutnou podmínkou.

Jen pro úplnost dodávám, že např. živnostenský zákon (jež se v části "nelékárenského" sortimentu dotýká řady lékáren) stanoví, že podnikatel je povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Pokud má živnostenský úřad pochybnosti, může zkoumat splnění této podmínky pohovorem, při kterém posuzuje, zda je tato osoba schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání a zda umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku. Živnostenský zákon tedy dokonce slovenský jazyk staví z pohledu zajištění podnikání na stejnou úroveň s českým jazykem.

JUDr. Monika Bakešová, právní poradce ČLK