Povinnost nabídnout lék bez doplatku?

Podle zákona o léčivech (§ 83 odst. 2) nevyznačí-li lékař na receptu, že trvá na vydání předepsaného přípravku, informuje provozovatel (ústy vydávajícího lékárníka) pacienta o možných alternativách k vydávanému přípravku a s jeho souhlasem může přípravek zaměnit. Za předpokladu shodné účinnosti a bezpečnosti a stejné léčivé látky, cesty podání a lékové formy. Tato možnost nesouvisí s výší úhrady nebo doplatku. Zákon blíže nerozvádí, zda je provozovatel (lékárník) povinen informovat i o těch přípravcích, které v lékárně nejsou na skladě. Doslovným výkladem zákona lze dojít k závěru, že ano. Není ale znám žádný případ, že by byl provozovatel sankcionován za to, že informaci podal jen o přípravcích, které měl k dispozici v lékárně, nebo dokonce, že nepodal žádnou informaci o alternativách předepsaného přípravku.

Zákon o léčivech dále odkazuje na zákon o veřejném zdravotním pojištění, a to ohledně záměny přípravku pro účely úhrady. Zákon o veřejném zdravotním pojištění (§ 32 odst. 2) pak říká, že lékárna (nikoliv provozovatel nebo lékárník, běžná nepřesnost zákona) zamění přípravek za přípravek s menším doplatkem, požádá-li o to pacient. Přípravek musí obsahovat stejnou léčivou látku, mít stejnou lékovou formu i cestu podání. O shodné účinnosti a bezpečnosti se oproti zákonu o léčivech nehovoří. I zde platí, že lékař na receptu záměnu nevyloučil.

Z těchto dvou ustanovení dvou zákonů plyne, že popisují dva samostatné druhy záměn. Zdánlivě lze dojít k závěru, že pacientovi není nutné nabízet lék s menším doplatkem, pokud o to nepožádá. Na druhou stranu by ovšem měl být informován o alternativách, tedy i o přípravcích s nižším doplatkem, jsou-li takové. Je potom na pacientovi, zda o levnější přípravek požádá. Pokud ne, stále je možné provést záměnu s jeho souhlasem za jiný přípravek podle zákona o léčivech, a to bez ohledu na výši doplatku. Souhlas se záměnou není totéž co žádost o výdej přípravku s nižším doplatkem.

Na položenou otázku lze tedy odpovědět, že pacienta není nutné výslovně upozorňovat na přípravky s nižším doplatkem, ale je nutné jej informovat o alternativách k předepsanému léčivému přípravku, takže by se pacient o přípravcích s nižším doplatkem stejně měl dozvědět.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce, Česká lékárnická komora