Příprava masti s účinnou látkou diltiazem

Diltiazem má své hlavní indikace pochopitelně v oblasti léčby kardiovaskulárních onemocnění. V Martindale 33 jsem po delším hledání našla i odkaz na vedlejší a ne příliš běžné indikace, které jsou zřejmě odpovědí na váš dotaz. Souvisí to s určitým relaxačním působením na hladkou svalovinu análního sfinkteru, ovšem při perorálním podávání minimálně 60 mg a pouze u malého počtu respondentů (viz Boquet J, et al. Diltiazem for proctalgia fugas. Lancet 1986 i:1493 a další práce Jonard P, Essamri B. Diltiazem and internal anal sphincter. Lancet 1987 i: 754). Obdobné výsledky byly hlášeny u zdravých subjektů po perorální i topické aplikaci, bylo popsáno zlepšení hojení análních fisur (viz Carapeti EA, et al. Topical diltiazem and bethanechol decrease anal sphincter pressure without side effects. Gut 1999 45: 719-22). Odkaz na léčbu análních fisur mne vedl ještě dále ke způsobu léčby, kde je však preferován konzervativní způsob léčby, tj. užití změkčujících laxativ a topických lokálních anestetik ke ztlumení bolesti při defekaci. Chirurgická léčba se doporučuje pouze při chronických stavech, ale vždy je zde riziko poškození a následné inkontinence či rekurence stavu. Zkoumají se alternativní postupy, např. při hypertonii análního svěrače se zkoušelo lokální použití botulotoxinu (paréza sfinkteru) - účinek byl dobrý a přetrvával delší dobu, byla popsána pouze dočasná inkontinence. S menším efektem se zkoušelo také lokální podávání nitrátů - masti s nitroglycerinem i isosorbiddinitratem. Proběhly menší studie i s antagonisty kalciových kanálů, např. nifedipinem a diltiazemem.

V našich podmínkách bych tyto pokusy nedoporučovala, protože nemáme k dispozici čistou surovinu. Pro lokální aplikaci a úpravu do masťové formy bych nedoporučovala drcení tablet se všemi ostatními pomocnými látkami. Až nás nebude naše legislativa omezovat v použití atestovaných surovin, které jsou na trhu v EU běžně k dispozici, pak by se o tom uvažovat dalo.

Marie Zajícová