Zásilkový výdej – právo na odstoupení

Zmiňované právo spotřebitele vyplývá z § 53 odst. 7 občanského zákoníku. Odstavec osmý téhož ustanovení dále říká, že není-li odstoupení výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit v některých výslovně uvedených případech. Mimo jiné i tehdy, jestliže jde o smlouvu na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání.

 Z výše uvedeného tedy plyne, že lékárna právo pacienta – spotřebitele, kterému dodala léčivý přípravek zásilkovým výdejem, na odstoupení bez udání důvodu respektovat musí a nezbývá jí, než přípravek přijmout zpět a vrátit kupní cenu.

 

Tento závěr ale příliš uspokojivý pro provozovatele lékáren se zásilkovým výdejem není. Důvodem je zejména skutečnost, že vrácený léčivý přípravek již není možné znovu zařadit do zásob a vydat jej jinému pacientovi. Naopak je nutné jej jako nepoužitelný zlikvidovat.

 

Občanský zákoník je ale ve svém ustanovení na ochranu spotřebitele napsán v duchu zásady, že dodavatel vrácené zboží může znovu prodat. Z tohoto úhlu pohledu je potom možné formulaci „…jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení…“ chápat zcela jinak. Léčivý přípravek, který se dodáním pacientovi znehodnotí natolik, že jej již není možné po jeho případném vrácení znovu vydat jinému pacientovi, lze označit za opotřebený i přesto, že mu zdánlivě nic nechybí, nepodlehl rychlé zkáze ani nevypršela jeho exspirace. Pak by bylo možné uzavřít, že pacient právo na vrácení léčivého přípravku nemá, protože jde o zboží, které podléhá rychlému (okamžitému) opotřebení spočívajícímu v tom, že jej již není možné použít pro jiného pacienta.

 

K výše uvedenému podotýkám, že mi není znám žádný případ, v němž by byl tento výklad ověřen v praxi, a že konečné slovo by měl ve sporu mezi pacientem a provozovatelem soud. Dále je nutné dodat, že právo pacienta na reklamaci pro vady zůstává zcela nedotčeno.

 

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík