Zdravotnické prostředky

Máte-li na mysli výdej zdravotnického prostředku, který má být předepsán na poukaz, pak je tento postup nezákonný.

Postup lékaře je nezákonný tehdy, když jde o výdej zdravotnického prostředku, k němuž se pacient nemůže dostat jinak, než prostřednictvím poukazu. To se týká prostředků, jejichž výdej je možný jen na základě poukazu nebo i prostředků, které je sice možné volně zakoupit, ale pacient má nárok na úhradu od zdravotní pojišťovny a bez poukazu na tuto úhradu nedosáhne.

    Nezákonnost postupu lékaře pak spočívá v porušení § 9 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které oba zakládají právo pacienta na volbu zdravotnického zařízení poskytujícího zdravotní péči. I poskytování zdravotních prostředků je totiž součástí léčebně preventivní péče (§ 17 odst. 2 zák. č. 20/1966 Sb.). Jestliže lékař pacientovi předepíše zdravotnický prostředek na poukaz, ten odešle bez souhlasu pacienta do určité prodejny a současně pacient nemá možnost si prostředek pořídit jinak, pak tím je porušováno právo pacienta na volbu zařízení, které mu prostředek může vydat.     Prokazovat, že lékař odeslal poukaz bez souhlasu pacienta však bude velmi obtížné, pokud se nenajde pacient, který se nebude zdráhat o svém lékaři tuto informaci sdělit.    Jsou-li předepisovány plenky, pak je dle výše uvedeného postup nesprávný u plenek hrazených ze zdravotního pojištění. U plenek, které jsou sice předepsány na poukaz, ale přesto si je zcela hradí pacient, který si je navíc může zakoupit i bez poukazu, postup nesprávným shledat nelze.    Zjistíte-li prokazatelně, který lékař bez souhlasu pacienta odesílá poukazy do "spřátelené" prodejny, můžete podat podnět na prošetření způsobu předepisování zdravotnických prostředků lékařem na jeho registrující krajský úřad (lékař je povinen podle § 5 odst. 1 zák. č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, dodržovat zákony o zdravotní péči) na Ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv nebo na příslušnou zdravotní pojišťovnu. Můžete též získané informace zaslat na sekretariát ČLK, která v případě jejich dostatečné váhy podněty podá. Reakce oslovených orgánů záměrně nechci předjímat. Zkušenost však napovídá, že příliš velkou ochotu tento případ řešit očekávat nelze.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce ČLK